Redemption - Vykoupení: 4. kapitola

12. července 2006 v 21:10 | Peeta |  Povídky
Eliana si ospale zahřívala ruce o hrnek a usrkla možná až příliš silné kávy, ve snaze probrat se z další téměř probdělé noci. Do postele se dostala až dlouho v noci, poté co pomáhala otci a Erikovi připravit ještě některé věci, což muselo být hotové do tohohle rána, kdy budou konečně oficiálně zahájeny vykopávky. A pak zase začaly ty sny, stejně jako předtím, stejně jako každou noc. Kvůli nim sebou házela a převalovala se v posteli nejméně do půlnoci, a teď seděla tady, v temnotě před rozedněním, a čekala na další den plný přehrabávání se v písku, rozpáleným pod žhnoucím sluncem. Jediné, co chtěla, bylo zalézt zpět do svého stanu, zachumlat se do spacáku a zůstat tam nejméně týden. Sama. Spát. Beze snů. Ale přece jen…
Povzdechla si a prohrábla si své na ramena dlouhé vlasy. Už toho nech, plísnila se; štvalo ji, že ji ten její kněz (tak o něm teď přemýšlela) ruší nejen ve snech a okrádá ji o spánek, ale teď okupoval její mysl i za bílého dne. Jindy se Eliana bez problémů plně soustředila na svou práci, ale poslední dobou si začínala připadat roztržitá. Během posledních pár dní se až příliš často přistihla, jak její myšlenky místo k povinnostem směřují ke snům, jež se jí zdály noc předtím, a hlavně k muži, který se jí začínal dostávat do podvědomí.
"Dneska vypadáš, jako bys celou noc lezla po skalách, El," zlobi ji žertem Erik, když se posadil naproti ní k vratkému stolu. "Nevyspala ses moc do růžova, viď?" Když se zamračila, rozchechtal se. "A nebo jen myslíš na to, jak moc velká zábava to bude teď, když konečně dorazil náš uvítací výbor?"
Vtom Eliana obrátila oči v sloup a zašklebila se. Súdánci dorazili včera,o dobrý týden později než se očekávalo. Během pozdního odpoledne skupina uslyšela vrtulník, přilétající z Chartúmu na západ. Sledovali, jak se vynořil z mraků a vysadil na zem svůj náklad. Jako kobylky, které nesou kufříky, vystoupila delegace šesti úředníků, kteří bručeli a snažili se tvářit se co nejdůstojněji, když pilot rychle zařídil vybavování a poté si to namířil zpět. Eliana měla podezření, že byl rád, když jim mohl ukázat záda.
Samozvaný vůdce téhle delegace, Bursak Mousa, malý, hranatý chlapík s velkým pupkem a ještě větším egem, byl prvním, kdo přistoupil k čekajícímu archeologickému týmu. Eliana zavrtěla hlavou, když si s pobavením vzpomněla, jak si to tlustý Mousa okamžitě pyšně vyšlapoval k jejímu vysokému, elegantnímu otci, pánovitě se představil a oznámil, že on a jeho skupina budou vyžadovat to nejlepší ubytování, neboť tu zůstanou po celou dobu probíhání vykopávek. Otec jednoduše přikývl a ukázal na jeden z poněkud spartánských stanů, a řekl rozhořčenému mužíkovi, že "v támhletom je lepší písek." Ne zrovna příznivý začátek - a pak už to šlo od desíti k pěti.
"A jak se jim zamlouvalo Sabirovo vaření?" zeptal se Erik a sáhl po velkém keramickém hrnku.
"Vlastně o tom nic moc neříkali. Popadli svoje talíře a odběhli ke stanu na nějakou mimořádnou schůzi, řekla bych. Nemyslím, že jsou nadšení z toho, že táta už udělal tolik předběžnýho výzkumu." Eliana se natáhla, vzala kávovou konvici a naplnila Erikův hrnek teplou hustou břečkou, kterou pila předtím. "Tady máš-je tam víc sedliny než kafe, ale probudí tě to."
"Upozorňoval jsem ho na to," zamručel Erik a hodil do sebe hlt hořké tekutiny. "Byl rozhodnutej a odhodlanej udělat toho co nejvíc, než dorazí oni, a já ho rozhodně neobviňuju. Ale souhlasím-neměli velkou radost, když viděli, že už je připravená a vyznačená síť a že už se vlastně jen čeká, kdy začne výzkum."
Eliana pokrčila rameny. "Vždyť víš, že táta nikdy nepatřil k těm, co dodržují literu zákona. Kdyby s přípravou sítě čekal až na ně, ztratil by celé týdny." Z minulých vykopávek, kterých se zúčastnila, věděla, že hodně předběžné práce zabere vytyčení sítě poté, co geologický tým dokončí průzkum rozvrstvení usazenin a hornin dané oblasti. Podle informací získaných z těchto údajů se určí rozvrstvení půdy na nalezišti, což později pomůže při určování přibližné doby, ze které pocházejí nalezené artefakty.
"Tak co říkáš na Mousovu skupinku?" zeptal se Erik. Eliana se rozesmála.
Po svém potupném přijetí Mousa odkráčel ke svému novému ubytování, které bylo zřejmě pod jeho úroveň, a pánovitě luskl prsty. Další tři členové skupiny okamžitě odcupitali za ním, vzali svá zavazadla a téměř se dali do běhu, aby mu stačili. Neobjevili se až do večeře, při které archeologický tým zjistil, že tihle tři patří k Mousovu osobnímu personálu. Další tři stejně patolízalské, servilní a krčící se službičkáře byste těžko našli. Ti chlapíci se choulili nad jídlem, jenom šeptali a kradmo se dívali střídavě na Mousu a na archeologický tým, jako by očekávali, že budou každou chvíli pokáráni, že moc jedí, zabírají moc místa nebo příliš vydýchávají vzduch. Vzali si trochu jídla, neklidně se ošívali, zatímco si Mousa velkoryse naložil plný talíř, a pak odpelášili za ním. Jak se zdálo, Mousa nepovažoval za nutné bratříčkovat se s egyptskými a americkými návštěvníky jeho země, a to ani při jídle.
Další dva Súdánci, kteří nepatřili k Mousově přisluhovačům, jedli spolu s týmem, mluvili a měli mnoho otázek ohledně kopání, které začne druhý den. Muhammad Hassan, vysoký, hubený muž s hluboko posazenýma obsidiánovýma očima a přísným, strohým výrazem, přijel na Mousovu výslovnou žádost, v zájmu súdánské národní bezpečnosti. Hassan, mající vysokou hodnost v súdánské armádě, strávil dvacet let upevňováním stále vyšší pozice v kontrarozvědce. Byl tu pravděpodobně, aby dohlížel na Američany a ujistil se, že neutečnou s žádným z pokladů, které bezpochyby objeví.
Poslední ze šestice, Rais Azziz, byl jediný, kdo se skutečně snažil přivítat cizince v Súdánu. Azziz, člen diplomatického sboru, byl společenský muž průměrného vzrůstu a vzhledu, ale dobře obeznámený s americkými zvyky a vlastnící přirozený šarm. Mluvil perfektní angličtinou a strávil večeři tím, že vyprávěl veselé historky o době, kdy působil jako velvyslanec ve Velké Británii. Celkem vzato byl sympatický a přátelský a od ostatních Súdáncků se lišil asi jako den od noci.
"Myslím, že by raději měli jít tátovi z cesty a neplést se mu do jeho výpravy za pokladem, nebo , and not mess with his treasure hunt, nebo za to zaplatí. Už tak ho zdrželi víc než by kdy jindy strpěl."
Erik souhlasně přikývl, dal si další doušek kávy a upřeně se zadíval do pouště.

"Myslel jsem, že bychom začali kopat na několika místech najednou," řekl profesor Bernstein a letmo pohlédl na Akila Hamida, svého přítele a protějška z Káhirského muzea. "Protože to vypadá, že uspořádání podzemí rozvíjí od středu, zdá se být logické začít tam, a právě na to místo chci umístit Erika a promující studenty. Budou mít zážitek, když najdou něco důležitého."
"Ale taky bych rád vyrazil na některé tyhle krajní oblasti," pokračoval a ukázal na několik míst na mapě naleziště. "Eliana se může postarat o některá místa tady, a uvidíme co se stane. Je to pro ně dobrá zkušenost a Eliana jim může natlouct do hlav i nějakou tu historii naleziště, zatímco budou pracovat. Byla se mnou na dostatku vykopávek, aby věděla, co dělat, když se něco stane."
"Naprosto souhlasím, Johne," přikývl jeho kolega. "Zaplníme území rychleji a vůbec." Hamid chodil na univerzitu v Anglii a když mluvil anglicky, stále používal britské skloňování a formulace.
Bernstein byl vzhůru už dlouho před úsvitem, s každou uplynulou minutou podřážděnejší a podrážděnější. Ti zatracení úředníčci se konečně dostavili a byli přesně tak neschopní a nekvalifikovaní jak očekával. Bernstein hlupáky nemohl vystát a většina těchhle Súdánců byli přesně taková. Stejně jako Eliana a Erik měl rád Azzize a byl obezřetně neutrální, co se týče Hassana. Ti zbylí čtyři, mezi nimi i-ne, hlavně-ten pompézní malý uzlík, Mousa, byli jen zpropadená nepříjemnost.
Poté, co je postavil před skutečnost, že se držel jejich směšných a trochu moc přísných zákonů o starožitnostech, je informoval, že má v úmyslu začít pracovat, a to s jejich požehnáním a souhlasem, nebo i bez něj. Zdráhavě souhlasili, že ano, Američané dostatečně dodržovali pravidla; a že ano, jsou zcela svolní dát jim povolení; a tak, ano, můžou začít s kopáním hned jak to bude možné. A pak už s nimi neměl skoro nic do činění.
Pořád byl podrážděný a rozzlobený, že musel čekat tak dlouho, ale pro teď byl spokojený, že si budou dál hledět svých záležitostí a nechají ho pracovat na jeho vlastních. Klidně ať pořádají své tajné porady a vyplňují si svoje stohy papírů, ale po tu dobu, co mu dají pokoj, se bude usmívat a bude příjemný a ochotný.
Bernstein sesbíral mapu, několik pořadačů a svůj velký batoh. Náhle se zamračil, když si vzpomněl, na co se ještě dnes ráno chtěl svého kolegy zeptat.
"Akile, měls možnost prozkoumat podrobnosti těch výsledků o zvrstvení, které poslal geologický tým?"
"Á, ano, Johne! Moc zajímavé výsledky. Moc zajímavé…" Hamid při mluvení několikrát pokýval hlavou nahoru a dolů, aby zdůraznil svá slova. "Je to přinejmenším velmi podivné, ale jsem si jistý, že tady musí být nějaké logické vysvětlení, nebo se možná jen spletli…"
"Myslíš, že ti geologové udělali nějakou chybu?"
"Jaký by mohl být jiný důvod?" pokrčil rameny Hamid.
"Je to jen prostě poněkud podivné, to je vše. Tak moc podivné, že jsem je požádal, aby to přezkoumali ještě jednou. Tenhle výsledek byl vlastně ten druhý. Jen potvrdil to, co objevili poprvé."
"Máš na mysli, že geologové jsou přesvědčeni, že tady nejsou ŽÁDNÉ vrstvy?" odfrkl si Egypťan.
"Přesně tak," potvrdil Bernstein a zamračil se na záznam. "Není neslýchané, aby se pár míst na jednom nalezišti zdálo být bez vrstev, nebo aby byly ty vrstvy nějakým způsobem pomíchané. Ale aby tak vypadalo celé naleziště..." Zavrtěl hlavou, zřejmě nechtěl uvěřit, že by tohle sdělení mohlo být správné.
"Jako by všechny ty uložené vrstvy nebo vrstevní celky byly prostě nějak zahlazené, smazené. Jako by někdo do té zatracené pouště strčil obrovský vysavač, všechno vysál a pak to tam zase vyplivl zpátky."

Zatímco slunce bylo stále hluboko pod horizontem a tábor stále halily stíny, za řadou stanů se tiše jako zloděj pohybovala osamocená postava. Muž se pohyboval tiše a nízko u země, každou chvíli se ohlížel přes rameno, plížil se ven do otevřené pouště hned za tábořištěm. Konečně se ukryl za velikou písečnou dunou, přikrčil se a začal se prohrabávat koženou brašnou, kterou táhl s sebou.
Vyndal z ní černý umělohmotný kufřík. Ještě jednou se kradmo rozhlédl kolem, aby se ujistil, že jej nikdo nepronásleduje. S očividným klidem otevřel kufřík a začal sestavovat malý zázrak technologie, ukrytý uvnitř.
Satelitní vysílačka byla docela malá, o nic větší než obyčejný notebook. Muž ji položil na plochý kámen a připojil ji k malému satelitnímu přijímači - "míse". Prsty se rychle pohybovaly po klávesnici, vyťukal sérii kódů, pak pomalu otáčel přijímačem, dokud nechytil signál ze satelitu, jenž se vznášel někde vysoko nahoře na orbitu. Hned jak byl signál potvrzen ustálenou zvukovou signalizací, obrátil svou pozornost zpět ke klávesnici, vyťukal další řadu čísel, která jej spojila s jistým hotelovým pokojem v Tripoli.
"Mluv," přikázal hlas mluvící perfektní arabštinou. "Máš nějaké novinky?"
"Ano," odpověděl muž, také arabsky, a znovu se ohlédl přes rameno, jestli je někdo tajně neposlouchá. "Chtějí začít kopat. Věděl jsem, že budeš chtít tuhle informaci. Po nějaký čas nebudu moct riskovat další kontakt. Ale buď si jist, že hned jak něco objeví, dám ti vědět."
"S tím počítám," vyštěkl hlas. "Do té doby sleduj každý pohyb Američanů. Nesmíme si dovolit propásnout žádnou příležitost…"
"Nedělej si starosti, příteli," uklidňoval ho muž. "Jsem si vědom velké pocty, která mi byla udělena, když jsem byl vybrán pro tento úkol. Nezklamu tebe ani naši věc. Ti američtí bezvěrci budou důkladně sledovaní a dám ti zprávu hned jak se objeví cokoliv, co by nám mohlo být ku prospěchu."
"Dobrá. V tom případě budeme čekat, až se ozveš." S tím mluvčí v Tripoli náhle přerušil spojení.
Muž, když splnil cíl, rozebral vysílačku, sbalil ji do kufříku opatrně se plížil zpět k tábořišti, dávaje si pozor, aby nebyl spatřen.
.
Skryti zrakům archeologické skupiny dole v údolí, se pět černě oblečených jezdců na koních tyčilo vysoko na kopci. V tichosti sledovali, jak se ze stanů trousilo víc a víc členů výzkumného týmu a začalo se připravovat na práci, která je tento den čekala. Slunce ještě nevyšlo úplně, a tak skupina jezdců nevypadala jako nic jiného než černé siluety, rýsující se na stále temné obloze.
"A tak to začíná, že, příteli?" řekl jeden z jezdců svému druhovi.
Muž, ke kterému mluvil, neodpověděl nic a jednoduše shlížel do šerého údolí, v temných očí klidný výraz. Když se otočil k mluvčímu, na bronzové kůži jeho vysokých lícních kostí vynikly černě vytetované znaky. Zvedl paži a počkal, dokud se z černomodré oblohy tiše a elegantně nesnesl velký sokol. Zamával křídly a načechral si peří, když majestátně usedl na rukavici, chránící mužovo předloktí před ostrými drápy.
"Musím tě požádat, aby ses místo mne postaral o Hora, bratře," řekl muž se sokolem a konečně se obrátil k mluvčímu. Ten přikývl, tiše dal najevo svůj souhlas. Sokol, jehož inteligentním očím nic neuteklo, změnil pozici a pevněji sevřel koženou rukavici.
"Pak tedy půjdeš?" zeptal se ten první a kývl směrem k údolí.
"Musím. Neví, co mohou vyrušit. Myslel jsem si, že Ahm Shere je bezpečně pohřbená, navždy ztracená lidstvu." povzdechl si. "Ale zdá se, že ne."
Znovu se otočil a shlédl do údolí. "Kdyby našli knihu nebo Netvora, a nějak se jim podařilo…" odmlčel se a zavrtěl hlavou. "No, Well, that does not bear considering," dokončil.
Opětovným přikývnutím to první muž vzal na vědomí. Natáhl paži, řekl slovo a sokol přeskočil na jeho ruku v rukavici. Přesto pták ani na okamžik nespustil oči ze svého pána.
Temný jezdec, nyní ujištěn o bezpečí svého nejcennějšího přítele, se dotkl špičkami prstů svého obočí a sklonil hlavu v krátkém pozdravu.
"Dám vám vědět, když vás bude potřeba." Zvedl ruku v gestu rozloučení, pobídl svého koně a odcválal k jihu ve snaze objet údolí a přijít do tábora z opačného směru.
"Alláh budiž s tebou," řekl jeho přítel rozvážně.
Pak se otočil, dal znamení ostatním a odjeli na severozápad, zmizeli v poušti, odkud přišli.
Teď začnu pracovat na 5. kapitole, snad už jí budu moct brzy uveřejnit, až se vrátím z Č. Krumlova.
tak papapa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která z postav filmů Mumie 1 a 2 vám byla nejsympatičtější?

Evelyn Carnahanová 18.8% (603)
Rick O'Connell 12.5% (403)
Imhotep 41.3% (1329)
Anck-su-Namun 15.4% (496)
Jonathan Carnahan 4.3% (138)
Ardeth Bay 7.7% (246)

Komentáře

1 eliskaaa eliskaaa | Web | 19. července 2006 v 16:35 | Reagovat

už začala soutěž na mém blogu!=)

2 Nikča Nikča | E-mail | 27. července 2006 v 21:46 | Reagovat

A pokracuje to vubec jeste diki peto

3 Peeta Peeta | 29. července 2006 v 22:08 | Reagovat

jj, právě jsem tam dodala ten poslední odstavec 4. kapitoly a pustím se do 5. Sorry za to zpoždění, ale nestíhám :(

4 Nikča Nikča | E-mail | 22. srpna 2006 v 10:59 | Reagovat

ANKETA:ktera z postav filmu mumie 1a2 vam byla nejsimpatictejsi?

vubec ale vubec zadna

5 Peeta Peeta | 25. srpna 2006 v 20:57 | Reagovat

Hm, tuhle možnost odpovědi bych do ankety měla přidat :-))))

6 Nikča Nikča | E-mail | Web | 18. září 2006 v 18:11 | Reagovat

Peeta:no to jo teda

Hele sem si všinla že se ti zmenšila návštěvnost-ale to chápu bys měla aspoň trochu změnit téma

7 Peeta Peeta | 18. září 2006 v 19:02 | Reagovat

Změnit téma? Ne, díky! I když mám návštěvnost menší než 100 lidí/den, téma měnit opravdu nehodlám. Je mi jasné, že na stránky o TH přijde mnohonásobně víc lidí, ale to pro mě není důvod se někomu přizpůsobovat... Na tuhle stránku se většina lidí dostane, když hledají tématiku Egypta, a mně to tak vyhovuje, i když jich je třeba míň než na stránkách o TH. Takže konečný rozhodnutí: téma se měnit nebude :-)

8 ancheseneset ancheseneset | 8. října 2010 v 16:51 | Reagovat

a to je dobré rozhodnutí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama