Redemption - Vykoupení: 2. kapitola

6. června 2006 v 17:25 | Peeta |  Povídky
Omlouvám se, že sem tuhle kapitolu dávám až takhle pozdě, ale přečtěte si jí a pochopíte, proč mi ten překlad trval tak dlouho...jednou větou: je to hustý. Thanx.
Napsala: Renee17
původní text v angličtině najdete tady
Sen k ní přišel již brzy po usnutí, jako každou noc od jejího příjezdu. Eliana něco zamumlala a vytáhla si přikrývku výš kolem ramen.
Začalo to stejně jako vždy, jen stínem obrazu tvořícím se v její mysli-stála na balkonu, shlížejíc na starověké město, až na to, že to město vůbec nevypadalo starověce; naopak, bylo zbrusu nové a pulzovalo životem s takovou silou, kterou vydává jedině kypící, rozrůstající se město. Byl večer a i když noční obloze propůjčovaly své studené světlo měsíc a hvězdy, hlavní třída i ostatní ulice byly stále plné lidí a chvílemi kolem hlučně projel i válečný vůz. Eliana tento výhled opustila otočila se a vešla do místnosti nacházející se za balkonem-do přepychové místnosti, jedné z těch, které věští nesmírné bohatství a vysokou životní úroveň. Věděla, že je to její pokoj, ale tak trochu nevěděla, jak k tomu vědomí přišla. Bylo to zvláštní, neboť to nebyla ani tak představa, jako velice živý sen. Bylo to téměř jako by tam skutečně byla, ve svém snu. Cítila se, jako by nebyla pouhým pozorovatelem, ten sen ani nebyl obestřen tou mlhavou nadpozemskostí, která sny obvykle doprovází.
S pohledem dolů si všimla, že si v tomhle snu vykouzlila nejen nové ubytování, ale i nové tělo. Její pleť byla tmavší než její obvyklý snědý, ale přesto stále světlý odstín; byla také vyšší a rozhodně smyslněji vybavená (No, tak aspoň něco, zasmála se pro sebe). Opatrně si prohrábla husté rozpuštěné vlasy a jeden pramen zvedla. S úlekem zaznamenala jejich lesklou, černě ebenovou barvu-takový rozdíl od jejích skutečných, lehce zvlněných kaštanových kadeří. A přesto, v tomhle těle se cítila doma, jako by byli staří známí, kteří se po dlouhé době odloučení znovu poznávají. Bývala by se vsadila, že kdyby měla k dispozici zrcadlo, zjistila by, že ani její tvář není stejná jako kdykoliv jindy. Místo toho by hleděla na jinou, cizokrajnou, ale stále příjemně známou tvář, o které věděla, že není její, ale stále ji nějakým způsobem poznávala. Šaty, které měla na sobě, byly také neobvyklé, alespoň pro Elianu-splývavý, éterický oděv vyrobený z téměř průhledného cizokrajného bílého hedvábí, který se pohyboval a vlnil spolu s ní, když chodila sem a tam po místnosti, a úhledně se zformoval podle jejích křivek, když se zastavila.
Eliana opustila přemítání o svém změněném vzhledu a vrátila se ke zkoumání místnosti. Byla nádherně vyzdobená, zkrášlená bohatými, zářivě barevnými klenoty se zlatými výstupky. Na mramorových podstavcích seděly vyumělkkované sochy, hladkou omítku zdí zdobily ornamenty, malby a řezbářské práce. Vzduch byl jemně provoněn příjemnou kořeněnou vůní. Skořice, vybavila si. Její pozornost upoutalo místo u jedné ze zdí místnosti. Podle všeho šlo o místo na spaní. Nepříliš vysoká postel byla pokryta množstvím už na první pohled měkkých dek a polštářů. Pokud by ta postel byla opravdu taková jak vypadá, pomyslela si, bylo by to to nejpohodlnější místo, kde kdy spala. Kdepak, pomyslela si ironicky, tahle postel jen vypadá jako že je stvořená pro spaní. Tohle místo je upravené tak, aby v člověku dokázalo probudit jakoukoliv sexuální fanfazii. Každopádně všechno, jen ne spaní.
Elianiny myšlenky byly přerušeny tichým zvukem otevření dveří a následovným stejně tichým zavřením a šepotavým zvukem nohou obutých v sandálech přecházejících po místnosti. Otočila se a očekávala, že uvidí služebnou nebo otroka, nebo… zajisté ne to, co uviděla. Zalapala po dechu. Přímo k ní šel ten nejúchvatněji ohromující, nebezpečně hezký muž, jakého kdy viděla. Přes sto osmdesát centimetrů vysoký, s výraznými, přesto jemnými svaly, vydával smyslnou, jakoby leopardí eleganci a přitažlivost. Rovněž vypadal mocný, ale ta moc, kterou disponoval, nebyla moc zbraní a válečné síly, ale daleko smyslnější a delikátnější moc pouhé jeho přítomnosti a intelektu. O tom, jak to mohla vědět, neměla Eliana ani potuchy, ale byla si tím jistá stejně tak, jako si byla jistá svým jménem. Tento muž celou svou bytostí ztělesňoval nevyslovenou moc a sílu, opatrně a neústupně ovládanou a soustřeďovanou.
Dlouhé kroky jej brzy donesly přes místnost, takže za ním jeho dlouhé černé roucho vlálo a nadouvalo se. Eliana, která vyrostla v domácnosti egyptologa, v jeho oděvu poznala výstroj kněze, podle všeho vysoce postaveného; od pektorálu se skarabeem, který nosil, až po bílou lněnou suknici, viditelnou skrze jeho otevřené roucho. Jak velela tradice mezi kněžími starého Egypta, měl oholenou hlavu. Taktéž na celém jeho těle nezaznamenala žádné ochlupení. Elianu napadlo, že je velká škoda, že tento zvyk nevytrval mezi většinou mužů do současnosti. I když se to zdálo být v rozporu s tím, co bylo běžné ve většině kultur na světě, Eliana to shledávala velice přitažlivým. Nijak mu to totiž neubíralo na mužnosti-naopak, vypadal jako pohanský bůh, dokonalá bronzová socha nějakým zázrakem přivedená k životu. Když uzavřel vzdálennost mezi nimi, všimla si, že roucho, které má na sobě, je z toho nejlepšího černého hedvábí, které se do Egypta dováželo ze vzdálenných zemí, protkávaného vlákny nejčistšího zlata. Ale byly to jeho oči, které ji upoutaly-oči, které se třpytily hřejivými, temně hnědými hlubinami, oči, ve kterých tančila radost, když se k ní blížil, oči, které uvěznily celou její duši a málem způsobily, že se jí srdce zastavilo uprostřed úderu. Dýchej, Eliano, dýchej, připomínala si, když v duchu potřásla hlavou, aby se probrala z tranzu, který jí navodilo už jen samotné sledování jeho kroků přes místnost. Jestliže bylo fascinující sledovat ho při chůzi, co by se stalo, kdyby se jí dotkl…
Když ten kněz stál ani ne půl metru od Eliany, usmál se na ni, malé, cynické zatočení jeho plných rtů, které mohlo být posměšné, kdyby nebylo prohřáto zábleskem náklonnosti v jeho očích a vřelostí jeho slov.
"Zdáš se být šokována, má lásko," škádlil ji. "Cožpak jsem ti neřekl, že za tebou dnes večer přijdu?"
Kněz zvedl ruku a natáhl ji k jejímu obličeji. Eliana okamžitě zavřela oči v očekávání tepla jeho dlaně na své tváři. Když ten očekávaný kontakt nepřišel, znovu je otevřela, jen aby viděla, jak před ní ve vzduchu dělá jakési gesto. To je zajímavé, pomyslela si-gesto, které vypadalo téměř jako pohlazení, ale nepřiblížilo se doteku. Jednoduchý oblouk, ve vzduchu pomalu obkreslující její tvář, byl právě pro nedostatek tělesného kontaktu překvapivě jedním z těch nejerotičtějších gest, jaké kdy viděla.
Když Eliana vycítila, že ten tajemný kněz čeká, až ona něco udělá, až nějak odpoví, jednoduše zopakovala to gesto, které předtím udělal on, doufajíc, že to dělá správně. Podle všeho to správně udělala, neboť se jeho úsměv nepatrně rozšířil a kněz se zmocnil její ruky oběma svýma rukama ji sevřel. Jeho stisk byl teplý, pevný a nečekaně silný a pocit jeho dlouhých elegantních prstů, objímajících a masírujících její, Elianu fascinoval.
Zachytil i její druhou ruku, sklonil hlavu a na každou z dlaní jí přitiskl teplé měkké rty v něžném polibku. Stáli tam takhle po několik nekonečných chvil, Eliana s rukama uvězněnýma, zcela okouzlená a se zadrženým dechem ze strachu, že ten okamžik zkazí, a ten kněz, který, jak se zdálo, si vychutnával její blízkost a pocit její dlaně pod svými rty. Nakonec to byl on, kdo polibek ukončil, její ruce zvedl a obě je položil na svou hebkou svalnatou hruď, zatímco on postupně putoval svýma silnýma teplýma rukama po jejích pažích, kde se krátce zasavil, aby jí masíroval ramena. Lehkým škubnutím ji k sobě přitáhl a omezil vzdálenost mezi nimi na bezvýznamnou skulinu vzduchu.
Eliana vzhlédla a v jeho očích spatřila zalesknout se několik emocí, v rychlém sledu - vášeň, touhu, něhu, a nakonec, přetrvávající smutek.
"Už je to tak dlouho, co jsme byli spolu naposledy, má lásko," řekl, zatímco se jeho palce pohybovaly v pomalých, hebkých kruzích na jejích pažích.
Jeho hlas byl nádherný, hluboký baryton, který vysílal chvění dolů po Elianině páteři. Tón jeho hlasu byl hluboký, vlídný, téměř zpěvný v jeho přízvuku a rytmu. Mluvil jazykem, který byl odlišný od Elianiny rodné angličtiny; odlišný od všech ostatních jazyků, který plynule ovládala. Té řeči rozuměla, znala ji, znala slova, která jí říkal, ale co to bylo za řeč? Nedokázala to přesně určit, ale ta slova znala…Bylo to téměř jako by tím jazykem nikdy nikoho neslyšela mluvit, jen věděla, co ta slova znamenala na papíře, jako by je někdy četla, nebo...
To je ono! Elianina mysl náhle přišla na odpověď na tuhle hádanku-egyptština! Staroegyptština, přesněji řečeno, a ten rozdíl slyšet ta slova skutečně vyslovená, ne pouze čtená z vysušeného, starého papyru, bylo úžasné! Lingvistka v ní měla okamžitě milion otázek, ale než mohla vůbec jedinou vyslovit, kněz si ji k sobě zcela přitáhl a sklonil své rty k jejím, a tak všechny její myšlenky na lekci staroegyptštiny odlétly pryč stejně rychle jako přišly.
Pocit těch teplých, plných rtů na jejích vlastních vyhnal z Eleianiny mysli každou rozumnou myšlenku, a než nad tím vůbec stačila zapřemýšlet, obtočila mu ruce kolem krku a přitáhla ho blíž. Jeho jazyk škádlil koutky jejích úst a jeho zuby lehce sevřely její plný spodní ret. Jeho dlaně mezitím smyslně klouzaly po jejích hedvábnou látkou pokrytých zádech a bocích. Když rozpoznal její touhu, beze slov polibek prohloubil, přinutil ji otevřít rty a poté si je jazykem zcela přivlastnil. Jeho jazyk se ovíjel kolem jejího, prozkoumával obrys jejích úst, její zuby, vnitřní stranu jejích rtů. Vlastně tím napodoboval samotný sex, když se jazykem vrhl dopředu, poté ustoupil, jen aby se znovu vrátil. Elianu takhle nikdo nikdy nelíbal, přesto tomu muži jeho polibek oplácela, jako by její duše odjakživa znala jeho dotek. V jeho náručí byla jako příliš suché třísky v blízkosti roznícené sirky -prostě vzplanula.
Zasténala mu do úst a on ten zvuk pozřel, jeho ruce stále na průzkumu jejího těla. Svobodně putovaly, přes hedvábné šaty formovaly její tělo, vzhůru od jejích zad k žebrům a, konečně, se přesunuly k jejím bradavkám, které dráždil pomalými, erotickými pohyby palců. Eliana se k němu přitiskla boky v odvěkém tanci vybízení, které on s radostí přijal.
Pomalý rytmus jeho palců a dlaní byl v souladu s pohyby jeho rtů na jejích, a Eliana cítila, jak se v ní rodí žár, oslabuje jí nohy, zahřívá kůži a způsobuje, že jísrdce buší jako o život.
I její ruce si nacházely cestu po jeho těle, prozkoumávajíce šířku a sílu jeho ramen, svalnatou pevnost jeho paží, hebkost jeho svalnaté hrudi. Jeho pokožka byla na dotek horká, cítila, jak mu srdce buší, rychle a usilovně, a ona si užívala, jak na její dotek kněz reagoval. Chtěla se ho dotýkat všude, stejně jako se on dotýkal jí, vytvořit v něm stejně běsnící oheň touhy, který on vytvářel v ní.
Kněz přerušil polibek, odtáhl od ní hlavu a pohlédl jí do očí, jeho vlastní planoucí divokostí, která by ji bývala mohla vyděsit, ale míto toho ještě zvýšila její touhu po jeho dotecích. Aniž by se očima odtrhl od jejích očí, postoupil rukama k pásku jejích šatů, rozvázal ho a nechal je volně spadnout. Cítila, jak jí hedvábný oděv sklouzává dolů podél ramen, přes paže, aby se jí nakonec svezl k nohám. Zvedla své vlastní ruce k jeho ramenům, odstrčila z cesty zlatem protkávané roucho, které měl na sobě, a přitiskla rty k měděné pokožce, kterou odhalila. Vzhédla, usmála se na něj a uviděla, jak mu z očí sálá touha.
Než si uvědomila, co se děje, popadl ji do náručí a nesl ji směrem k posteli. Obtočila mu ruce kolem krku a sledovala jeho oči. Vtom ji položil dolů mezi lněné pokrývky a polštáře. Eliana si až teď uvědomila, že je úplně nahý a oči se jí rozšířily v šokovaném uznání, jak podmanivě hezký byl. Tělo měl vysoké a štíhlé, ale silné a s vyrovnanými proporcemi. Jeho široká ramena se svažovala k pevnému břichu, úzkým bokům a dlouhým, svalnatým nohám. Měl zlatě opálenou pokožku, na pohled hladkou a hebkou. Oblečený byl úchvatný, fascinující, ale nahý, jako teď, byla jako obraz boha přivedený k životu. Nemohla z něj spustit oči.
Povytáhl jedno obočí a na rtech se mu objevil ten malý, ironický úsměv, který, jak si Eliana uvědomovala, byl pro něj typický. Kněz se posadil na postel vedle ní.
"Řekl bych, že nehodláš protestovat?"
Zasmála se, oceňujíc jeho lehce uštěpačný a nemravný humor, ale smích ji přešel, když si všimla, jak jeho oči zvážněly a potemněly neuhašenou vášní. Sklonil se k polibku, když--
Dveře se s třeskem otevřely a místnost přeťal zvuk spěchajících nohou. Eliana vzhlédla a uviděla zlatou barvou potřeného postaršího kněze, udýchaného a viditelně vystrašený a vyvedený z míry, který se hnal směrem k nim. Když vetřelci konečně došlo, kde se obyvatelé pokoje nacházejí, a co dělají, zaškobrtl a měl aspoň tu slušnost zatvářit se zahanbeně. Přesto ho to ale neodradilo, a tak se místo toho, aby odešel, jednoduše otočil zády k posteli a jejím obyvatelům.
"Můj pane, pospěš," oddychoval rychle kněz. "Seti se vrátil a bude tu každou chvíli! Musíš ihned odejít!"
Zatímco tiše klel, vyskočil Elianin skoro-milenec z postele a rychle posbíral své odhozené svršky. Obočí měl svraštěné v šíleném vzteku a jeho pohyby, zatímco se urychleně oblékal, prozrazovaly stěží kontrolovanou zuřivost. Eliana tam jen tak ležela, netušila, kdo je Seti nebo proč by jeho blížící se příchod měl způsobit takový neklid. Přece nemohli mluvit o faraonu Setim, nebo ano?
Když se ohlédl přes rameno tam, kde stále ležela, kněz znovu zaklel. Mávnutím propustil svého podřízeného, který podle všeho hlídal u dveří, a sklonil se, aby zvedl ze země Elianiny šaty, a spěšně došel k posteli. Laskavě jí oděv podal. Jeho tvář už nebyla stažená vztekem, teď vyjadřovala pouze frustraci a zmařenou touhu. Znovu se posadil vedle ní.
"Musíš si pospíšit, lásko, a připravit se. Seti se vrátil z Karnaku a bezpochyby si pro tebe dnes večer pošle." Zašklebil se, zřejmě kvůli pocitu marnosti, že s tím nemůže nic udělat, a její srdce mu vyšlo vstříc. Natáhla ruku a nežně položila dlaň přes jeho sevřenou pěst.
"To bude dobré," řekla, a část její mysli byla užaslá, když zjistila, že i ona mluví melodickým jazykem starověkého Egypta. "Jenže teď už musíš jít."
Kněz nešťastně přikývl a vydechl. "Já vím, že musím, ale doufal jsem…"
"Nejde o to, v co jsme doufali, lásko," odpověděla. "Musíš jít…"
Kněz si ji dlouze změřil pohledem, pak ji k sobě přimáčkl a zmocnil se jejích úst v polibku prudké touhy a vášně. Když ji konečně pustil, znovu se na ni zadíval, pak si lehce povzdechl. S výrazem nešťastné bezmocnosti ji znovu jakoby pohladil po tváři, poté vstal, otočil se a svižně opustil místnost.
Eliana se s trhnutím probudila, zpocená a vystrašená. Rozhlédla se kolem, aby se ujistila, že je opravdu ve svém vlatním stanu, v otcově táboře. Cítila, jak se jí dech postupně zpomaluje a rozbušené srdce se uklidňuje. Proč? Proč se jí zase zdálo o tom muži, o tom knězi? Zdálo se jí o něm každou noc od té doby, co na tohle naleziště dorazila. Dějiště bylo vždy trošku jiné a situace se pokaždé nějak měnila, ale ten muž byl stálý, nezlomně pořád stejný. I když zavřela oči, dokázala si vybavit obraz jeho tváře, jeho hezké rysy, hřejivé, inteligentní oči a ten jeho typický pozvolný uštěpačný úsměv. K sakru, vždyť ona nemusí ani zavírat oči, aby si ho vybavila. Neměla by například vyhledat pomoc psychiatra?
Věděla, že ho, ani nikoho, kdo by se mu podobal, nikdy nepotkala. To je pochopitelné, pomyslela si se špetkou ironie. Nežiju ve stejné éře jako staroegyptští kněží. Ale ty pocity, které v Elianě tyhle sny - a tenhle muž - vzbuzovaly, jaksi rezonovaly v její duši. Nějakým způsobem se zdál být něčím víc než jen snem, něčím víc než prostým výplodem její fantazie. Ty sny vlastně také nevypadaly ani jako sny, ale spíš jako...vzpomínky.
S ušklíbnutím Eliana tenle bizarní nápad smetla. Byla přeci vědkyně. Nevěřila na odkrývání vzpomínek z minulých životů, přestože takové uvažování bylo v současnoti moderní. Je tady kvůli práci. Bude to trvat asi pár měsíců a pak už bude na cestě domů, zpět do Ameriky, zpět ke své práci. Jediní muži, se kterými se tady na vykopávkách setká, budou ti domorodí, ušmudlaní, zpocení, kteří jsou buď placeni za kopání v písku, nebo platí jiným za kopání v písku; anebo možná, když bude mít opravdu štěstí, narazí na hrst byrokratů ze Středního východu. Každopádně se nesetká s nikým jako je ten muž v jejích podivných snech.
Eliana se přetočila a pevněji si přes sebe přitáhla přikrývku, aby se ochránila před studeným nočním vzduchem. V minutě znovu usnula, vypouštíc z mysli ty opakující se sny, dozajista způsobené tím exotickým místem a příšernou nudou jako je posedávání a čekání na zahájení práce.
V písku hluboko v poušti, nedaleko místa, kde se skupina chystala kopat, až Súdánci dorazí, se z malé díry v písčité zemi vynořil drobný obsidiánově černý škorpion a v mžiku už si to šinul pískem při hledání kořisti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která z postav filmů Mumie 1 a 2 vám byla nejsympatičtější?

Evelyn Carnahanová 18.8% (603)
Rick O'Connell 12.5% (403)
Imhotep 41.3% (1329)
Anck-su-Namun 15.4% (496)
Jonathan Carnahan 4.3% (138)
Ardeth Bay 7.7% (246)

Komentáře

1 meela meela | Web | 15. června 2006 v 20:24 | Reagovat

no to je celkem odvážnej text... ani se nedivím že to trvalo celkem dlouho to přeložit :-P

2 Peeta Peeta | 15. června 2006 v 20:50 | Reagovat

No vidíš :-D Ale docela se děsim...budou tam i HODNĚ odvážnější texty...ale až v 17. kapitole

3 Nikca Nikca | E-mail | Web | 23. června 2006 v 10:35 | Reagovat

a kdy tu 17.kapitolu zverejnis (v cj samozrejme)

4 Peeta Peeta | 23. června 2006 v 14:25 | Reagovat

v aj bych to pochopitelně klidně zveřejnila hned :-D ale v překládání jsem teprve u 4. kapitoly, která je straaaašně dlouhá...8-)

5 Nikca Nikca | E-mail | 24. června 2006 v 10:32 | Reagovat

taaaaaaaaaaaaaaaak jo ja pockam

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama