Královražda: vrcholná vzpoura

15. června 2006 v 22:43 | Peeta |  _ EGYPT _
Egyptský panovník byl uznávanou polobožskou bytostí, podporovanou všemi bohy. Právě tato teologie, zjevně obecně uznávaná, mu dovolila naprosto autoritativně ovládat veškerý lid. Král měl mimochodem neotřesitelné postavení, střežené jak armádou, tak bohy, kterým sloužil, a snad nejsilnější ochranu mu skýtalo právě jeho božství. Pomyšlení, že by odmítli poslušnost tak vznešené osobě, a tím podnikli přímý útok na maat, bylo pro většinu z jeho poddaných zhola nemožné - vždyť by se tak dopustili neodpustitelného kacířství a největší možné vzpoury zároveň.
Dějiny však přesto dokládají, že se tu a tam našli jedinci, kteří neváhali obejít teologii, a spíš než poloboha viděli ve faraonovi člověka a nezaváhali ani před myšlenkami na nemyslitelné.
Přítomnost královského osobního strážce měla naplnit posvátnou úctou srdce věrného lidu a zasít strach do ďábelských srdcí cizinců. Možná že faraona dobře ochraňovala před pomatenými individui, jaká se najdou v každé společnosti. Faraon však musel dobře vědět, že skutečné nebezpečí nehrozí od široké veřejnosti. Nebezpečí číhalo mnohem blíž k domovu.
Egypťané tradičně přehlíželi všechno, co považovali za nepříjemné, tudíž po sobě nezanechali příliš podrobností o úkladných vraždách svých králů či o pokusech o takové atentáty. Není divu, vždyť přiznat, že faraon je v jistém ohledu zranitelnou lidskou bytostí, nebylo vůbec jednoduché a taková zá záležitost zpochybňovala večkeré předpoklady božské vlády. Jsme schopni s jistotou doložit dva podobné případy vraždy, a to panovníků Amenhemheta I. a Ramesse III. V obou případech jde o úkladnou vraždu mocného postaršího krále, u kterého se dala dříve nebo později předpokládat přirozená smrt. V obou případech už král vybral syna, následníka trůnu. Hrozba se tedy netýká monarchie - zdá se, že nikdo neměl v úmyslu riskovat bezvládí. Účelem bylo spíš radikálně změnit následnictví.
V obou případech zosnovaly spiknutí osoby nejbližší trůnu.Pro obyčejný lid byl faraon nepřístupnou, vznešenou bytostí, jehož božské právo vládnout je neoddiskutovatelné; nenapadlo by je zpochybnit právo slunce vycházet a zapadat. Avšak právě ti, kdo královskou mašinerii znali nejlépe a měli jí být nejvěrnější, tedy manželky, děti a vysocí úředníci, s největší pravděpodobností viděli krále jako smrtelníka.
Zatímco hlavní manželce-královně, jejím dětem a snad i několika královským oblíbencům bylo dovoleno cestovat po boku faraona při jeho pravidelných, dlouhých cestách po Nilu, většina manželek a dětí žila ve stálých, raději vzdálených harémových palácích, které faraon navštěvoval, kdy se mu zlíbilo.Život v harému uvnitř palác. zdí musel být bezpečný, pohodlný, jednotvárný a pro ambiciozní ženy k uzoufání. Zatímco některé manželky čekaly, až je faraon poctí svou přízní, jiným ženám zbývalo spoustu času na klevety, intrikování a plánování.
Egypťané byli celkově v těchto záležitostech mnohem zdrženlivější než bychom mohli očekávat. Závažné prohřešky proti maat byly utajovány, nikoli veřejně rozhlašovány. Proto máme k dispozici pouze málo důkazů o trestných činech, které lze s jistotou prohlásit za úkladnou vraždu či harémové spiknutí.
---
A co tresty?
Faraon očividně nehodlá nést vinu za jakýkoli justiční omyl. Ti, kteří stanuli před soudem a byli obžalováni z nejtěžšího zločinu, jaký mohl Egypťan spáchat, byli odsouzeni k trestu smrti.
Zdá se, že během některých období byl trest smrti uznáván jako jediný možný rozsudek pro ty, kdo byli obviněni ze vzpoury či z velezrady, zatímco ti, kdo spáchali méně závažné přestupky, mohli očekávat "jen" pořádný výprask.
Kdo moc mluví, je výtržník a buřič, umlč jej, zab jej, vymaž jeho jméno, znič jeho rodinu a odstraň všechno, co se týká jeho osoby i jeho přívrženců...
Jak se zdá, buřiči neměli pražádnou naději na poklidný posmrtný život. Jak se dochovalo na Sehetepibreově stéle, pocházející ze Střední říše: Nebude žádné hrobky pro toho, kdo odmítá poslušnost Jeho Veličenstvu, a tělo viníkovo bude do řeky vrženo."
---------------
čerpala jsem z knihy "Jak soudili faraoni - zločin a trest ve starém Egyptě" od Joyce Tyldesley .
(mimochodem fakt moc pěkná knížka, doporučuju všem)

V anglickém originále vypadala obálka takhle:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co vám zde ještě chybí?

Informace o filmu 16.1% (49)
Informace o Egyptě 15.8% (48)
Víc obrázků, fotek 57.2% (174)
Víc povídek 7.2% (22)
Něco jiného - co? Napište! 3.6% (11)

Komentáře

1 Kakao Kakao | E-mail | Web | 29. března 2012 v 14:48 | Reagovat

Pravdu díš....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama