Káhira

29. května 2006 v 20:09 | Peeta |  _ EGYPT _
Káhira je nejenom největším městem Afriky, ale i duchovním centrem celého arabského světa. V Káhiře se stále ještě setkáme s neuvěřitelnou a jedinečnou symbiózou všech možných životních stylů naší doby.
Tato skutečnost má samozřejmě i své stinné stránky a přináší mnohé obtíže. Káhiřané si však i v nejtěžších životních podmínkách způsobených bezútěšným přelidněním zachovávají humor a neotřesitelnou radost ze života. Káhira má mnoho tváří. Je to hektické a hlučné město, skutečné souměstí, které postupem času pohltilo další miliónová města Gízu a Subrá al-Chajma, stejně tak jako řadu dalších předměstí. Vznikla tak obrovská Velká Káhira. Kolik lidí v ní nyní skutečně žije, neví snad nikdo. Je to třináct miliónů, patnáct miliónů, nebo snad ještě více?
Údaje se od sebe značně liší. Je jenom jisté, že vysoká porodnost a neustálá migrace obyvatel z venkova zvětšují každoročně počet Káhiřanů o půl miliónu. Následkem je bezpříkladná hustota obyvatel. V některých chudších městských čtvrtích se tísní na ploše jednoho čtverečního kilometru více než 100 000 lidí.
Městské panoráma Velké Káhiry charakterizují bezbarvé novostavby, se kterými se setkáme všude na světě. Okolo náměstí Majdán at-Tahrír a na březích Nilu má však nová architektura skutečně světovou úroveň. Hotely rostou do stále větších výšek, stejně jako vládní budovy a úřady. Novostavby sahající jakoby až k nebi jsou skutečně impozantní a připomínají americké City. Při pohledu na ně se nám ani nechce věřit, že jsme v Egyptě.
Tento dojem ještě podtrhuje moře světel, která ozařují ulice i celé město každý večer, stejně jako světelné reklamy a městské dálnice s odvážně řešenými nadjezdy, mosty a podjezdy. Vedle toho existuje ovšem ještě zcela jiná Káhira - město kupolí a minaretů, město pomalovaných uliček a domů z hliněných cihel.
Spleť uliček starého města nalezneme mezi starými městskými branami Báb al-Futúh a Báb az-Zuwajla. Sem ještě nezasáhl duch moderní doby. Kdyby se beznadějně ucpanými uličkami s řadou obchodů nesnažila prodrat auta a motocykly, měli bychom dojem, že jsme se ocitli ve středověku.
"Káhira ... je nebem na zemi pro všechny, kteří mají oči k vidění." Tak opěval kdysi hlavní město Egypta jeden z arabských básníků. Dnes ovšem ruší idylický pohled na Káhiru hluk a prach, smog, dopravní chaos a nekonečné masy lidí. Mnozí proto z města odjíždějí domů se slovy: "Kdyby nebylo pyramid a Egyptského muzea..." Káhira může však návštěvníkům nabídnout nekonečné množství zajímavostí.
Kdo bude chodit městem s otevřenýma očima a bez předsudků, setká se jistě s pestrou mozaikou orientálního života. Vzhledem k rozlehlosti zástavby to zní paradoxně, ale návštěvníci mohou a také by měli poznávat Káhiru pěšky. Jenom tak totiž zahlédnou na každém kroku věci, které potěší srdce. Poznají bukinisty, kteří své knihy vystavují přímo na chodnících. Neminou bez povšimnutí čajovny, před nimiž se sklánějí hlavy v turbanech nad deskou s rozehranou partií domina s nezbytným náústkem vodní dýmky v ústech.
Možná, že se zastaví i u nesčetných, pestře pomalovaných pojízdných kuchyní a vozíků zelinářů, kde jsou vystaveny pyramidy pomerančů. Prodavači květin využívají zácpy před křižovatkami a nabízejí řidičům řetízky vonících jasmínových květů. Nikoho nepřekvapují různé povozy tažené jedním zvířetem uprostřed velkoměstského shonu.
Moderní střed města
Střed moderní Káhiry tvoří rozlehlé náměstí Majdán at-Tahrír, dopravní uzel autobusových linek a podzemní dráhy. Zde je také východisko pro výpravy za nákupy do hlavních obchodních ulic Kasr an-Níl, Kasr Tal'at Harb a at-Tahrír.
Když pohlédneme na nejdůležitější stavby na tomto náměstí od jihu na sever, uvidíme nejprve sice méně hezkou, ale markantní budovu šedého mrakodrapu Mugamma.
Všední fasáda skrývá čtrnáct pater úřadů radnice z doby prezidenta Násira. Naproti na ulici al-Kasr al-Ajní je v malém paláci z 19. století umístěna Americká univerzita.
Vpravo od Mugamma stojí v ulici at-Tahrír bílá vila v koloniálním stylu. Zde bývalo kdysi sídlo ministerstva zahraničních věcí, které se teprve nedávno přestěhovalo do čtvercového mrakodrapu vedle tiskového střediska na nábřeží Corniche na Nilu. Proti bývalému ministerstvu leží budova Arabské ligy.
Zcela v duchu proklamovaného "návratu Egypta do arabského klína" byla tato budova nedávno opatřena novým nátěrem fasády. Na budovu Arabské ligy přímo navazuje komplex hotelu Nile Hilton. Modrý dům z padesátých let sice není žádným architektonickým skvostem, ale představuje stále pro Egypťany a pro návštěvníky místo, kde vládne mezinárodní ovzduší a kde se setkávají cizinci. Čtvercová plochá přilehlá budova patří nejenom úřadovnám četných leteckých společností, ale skrývá ve dvoře příjemnou zahradu s terasovitou kavárnou, pizzerií a s grilem.
Na severu náměstí Majdán at-Tahrír stojí klasicistní budova Egyptského muzea. Vstup do této jedinečné sbírky umění starého Egypta, jež nemá na světě obdoby doplňuje hezká zahrada se staroegyptskými sochami a s vodní nádrží, kde se setkáme se symbolickými rostlinami faraónů - s lotosem a papyrem.
Egyptské muzeum
Ve středu města se nachází budova Egyptského muzea, ve kterém je uloženo více než 100 tisíc uměleckých předmětů a historických památek pocházejících téměř ze všech období historie starověkého Egypta. Budovu doplňuje zahrada se staroegyptskými sochami a s vodní nádrží, kde jsou k vidění symbolické rostliny faraónů - lotos a papyrus.
Jádro této sbírky shromáždil poprvé pod jednou střechou v Bulaku v roce 1858 Auguste Mariette, francouzský egyptolog, který založil Egyptskou památkovou správu. V roce 1902 byla sbírka přesunuta do svého dnešního domova, pro tento účel postavené neoklasické budovy.
Ve skladištích budovy je prý navršeno tolik do katalogů nezapsaných artefaktů, že je budou muset archeologové odkrývat při výkopových pracích, až bude konečně postaveno dlouho slibované nové muzeum.
Návštěva tohoto světově proslulého muzea je pro každého návštěvníka země na Nilu absolutní povinností. Sbírky Egyptského muzea obsahují na sto dvacet tisíc předmětů. Většina z nich je vystavena, takže není ani v lidských silách vidět všechno. Skvělým rádcem pro všechny návštěvníky je Oficiální katalog Egyptského muzea, který představuje hlavní exponáty v časových souvislostech podle jejich stáří. Je doplněn obrázky a můžete si jej koupit v německé, anglické a francouzské verzi. (Pro sál s mumiemi potřebujeme zvláštní vstupenku.)
Místnosti v přízemí nabízejí návštěvníkům velkolepý přehled staroegyptského sochařského a kamenického umění. Začneme v místnostech číslo 43 a 47 a dále postupujeme ve směru hodinových ručiček. Tak projdeme vývojem tohoto druhu umění během pěti tisíciletí.
V prvním patře jsou exponáty vystaveny ve skupinách podle tematického měření. Nejdůležitější skupiny tvoří téměř neporušené nálezové celky:
Roku 1980 prezident Sadat z pietních důvodů zakázal "prohlížení" mumií. To trvalo čtrnáct let, než byl otevřen sál mumií (místnost č. 56). V zatemněném sále jsou vystaveny mumie slavných králů, mj. Ramesse II. a jeho otce Sethiho I..
Poklad z Tutanchamónova hrobu je vystaven v místnostech na galerii pravého křídla a v zadním příčném traktu. Slavný hrob objevil roku 1922 Howard Carter v Údolí králů. Z celkového množství 3500 artefaktů je dnes v muzeu k vidění 1700, z nichž vás chceme stručně upozornit na nejdůležitější.
Vstup do galerie 45 střeží dvě dřevěné sochy krále Tutanchamóna v životní velikosti. Obě černě malované a částečně zlacené postavy byly původně umístěny před ochrannou zdí pohřební komory s rakví zemřelého vladaře. Ve středu místnosti galerie 45 je umístěna pozlacená pokladnice, na níž spočívá bůh Anubis v podobě černého šakala. V galerii 40 je mnoho umělecky provedených a zdobených skříněk a truhlic z cedrového dřeva s intarciemi z ebenu a ze slonové kosti. Skutečně mistrovským dílem staroegyptské malby je štukovaná dřevěná truhla, která ukazuje faraóna stojícího na vozu v lovecké a válečné scéně. V levé vitríně galerie 35 u stěny jsou vystaveny četné sošky králů. Tyto tzv. ušebtis měly na onom světě zastupovat zemřelého a vykonávat povinné práce v pracovních oddílech řízených bohy. K tomu sloužily i malé košíky a motyky z fajánsu.
V galerii 25 můžeme spatřit vzácné židle a nádherná křesla, z nichž nejslavnější je zlatý trůn s vyobrazením královského páru pod zářícím slunečním kotoučem Atóna. Trůn je jinak dřevěný se zlatými plíškovými aplikacemi, intarzie tvoří polodrahokamy, sklo a stříbro. V galerii 9 stojí tři pozlacená rituální nosítka, která zdobí boží zvířata v podobě Ivice, krávy a stvůry s krokodílí hlavou. V galerii 4 jsou vystaveny šperky a amulety. Ve středu místnosti nalezneme slavnou zlatou masku s intarziemi z lazuritu (lapis lazuli). Kdysi pokrývala hlavu královské mumie ve zlaté rakvi, vážící 225 kilogramů. Tato rakev je vystavena ve vitríně na vnější pravé straně. Dvě další do sebe zapadající rakve pro uschování mumií stojí zcela vlevo. Vnitrní orgány krále byly uloženy do čtyř malých, umělecky nádherně vypracovaných rakví (ve vitrínách vpravo). Tyto miniaturní rakve jsou vloženy do čtyř džbánovitých prohlubní alabastrové pokladnice v galerii 8. Musíme si povšimnout také hlaviček králů, které sloužily jako uzávěry džbánů. Alabastrová pokladnice byla kdysi uložena v pozlacené dřevěné skříni, kterou chránily čtyři bohyně svýma roztaženýma rukama - Ísis, Nefthys, Selkis a Najth. Vedle vlevo stojí slavnostní vozy krále. Konečně se nalézáme v galerii 7, kde jsou vystaveny čtyři pozlacené dřevěné skříně. Všechny bylo zřejmě možné vložit do sebe. Nejmenší z nich chránila jako pokladnice tři sarkofágy faraóna s mumiemi. Mumie krále je uložena dodnes v prostřední z rakví ve formě lidského těla, ve vaně vápencového sarkofágu v hrobu, který byl vykopán v Údoli králů.
Město mrtvých
Na úpatí pahorku al-Mukattam se na jihu a na západě od citadely rozkládá v délce asi šesti kilometrů jeden z největších hřbitovů celého islámského světa. Nad nádhernými hrobkami sultánů a vysokých hodnostářů se zvedají stovky kupolí a minaretů. Jednodušší hrobky tvoří potom nízké stavby a zděné sarkofágy. Když pojedeme kolem hřbitova, zjistíme s překvapením, že toto město mrtvých je velmi živoucím místem.
Ulicemi v bezprostřední blízkosti hrobů projíždějí linkové autobusy a četná auta. Uvidíme i oslíky s vozíky naloženými odpadky. Ulice mají rozvod elektřiny, spatříme dokonce i televizní antény.
Na hřbitov vstoupil život dvacátého století. Mnohé hroby jsou již dlouho obydleny. Není to nic nového. Již ve středověku se zde nacházely ubytovny poutníků a domy strážců a správců velkých mauzoleí.
Ve 20. letech našeho století byla Káhira poprvé konfrontována s problémem nedostatku bytů. Ze hřbitova se stala chudinská čtvrť.
Dnes zde v důsledku migrace z vesnic žije asi tři sta tisíc lidí. Mají své obchůdky a dílny. Rozlehlé části hřbitova byly již napojeny na rozvod elektřiny a vody.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co vám zde ještě chybí?

Informace o filmu 16.1% (49)
Informace o Egyptě 15.8% (48)
Víc obrázků, fotek 57.2% (174)
Víc povídek 7.2% (22)
Něco jiného - co? Napište! 3.6% (11)

Komentáře

1 Tereza Tereza | E-mail | 4. března 2007 v 9:44 | Reagovat

Káhira je teda jedno velký smetiště. Lidi neřešej, kam hážou odpadky. Většinou před barák a vždycky v pátek to zapálej. Žít bych tam teda nechtěla

2 já | 2. srpna 2008 v 0:21 | Reagovat

no  já v Egyptě skoro žiji mám tam rodinu.No a myslím si, že v Káhiře nikdy nebude nouze o lidi._:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama