Němý výkřik - 8. kapitola

8. dubna 2006 v 22:30 | Peeta |  Povídky
8. kapitola - Kde se cesty kříží
Zlatá pyramida, oáza Ahm Shere, Súdán, 1935
Bože, kam jsem se to jen dostala, rozumovala Elena, zatímco se proplétala zdánlivě nekonečnými chodbami pyramidy, kam před chvílí vlezla jedním z vchodů.
Když o tom tak přemýšlela, dostala se ke zdánlivě jednoduchému, přesto rozumu odporujícímu závěru: Přicestovala vlakem ve vagonu, který sdílela s brutálním Arabem; viděla na vlastní oči, jak se dvě stráže vznesly do vzduchu a rozplácly se o zdi egyptského chrámu; byla u oživení staroegyptské princezny, koupala se v chrámovém jezeře nahá spolu s prokletým 3000 let starým knězem; tři dny strávila na velbloudech v poušti; viděla pohybující se vodní stěnu, byla shozena do bláta žárlivou reinkarnovanou Egypťankou, prošla strašidelnou džunglí, a teď tady prolézá bájnou zlatou pyramidou a neví, jak celá ta bláznivina skončí, vypočívávala a povzdechla si. Tohle jí nikdo nikdy neuvěří! Musí to někdy vydat knižně.
Tedy jen v tom případě, že tohle přežije.
Když tak procházela tmavými chodbami, jejichž zlaté zdi byly zarostlé houbou a plísní, přála si, aby bývala měla něco, čím by si mohla posvítit. V té chvíli ale uslyšela jakýsi šum, a než se vzpamatovala, přehnala se chodbou jakási modrá elektrická vlna, která v okamžiku zbavila stěny stoletého nánosu a chodba zazářila zlatem, poprvé po bůhví kolika staletích.
Elena se spokojeně usmála a sejmula z držáku ze zdi jednu, teď hořící, pochodeň. Po chvíli chůze se zdálo, že dorazila na konec chodby - a opravdu! Otevřela se před ní veliká hala. Nalevo se skvělo dlouhé pískovcové schodiště, lemované sochami. Ale než mohla tu nádheru obdivovat, trhla hlavou, protože na druhé straně místnosti uslyšela cinkání zbraní a ženské hlasy.
Aniž by uvažovala, po špičkách se přikradla blíž a schovala se za podstavec jedné z masívních zlatých soch. Pohled, který se jí naskytl, byly dvě ženy, z nichž jedna byla Anck-su-Namun, tu druhou neznala, uprostřed divokého souboje. Obě měly v ruce dva trojzubce, a šermovaly, snažily se bodat, krýt a opět dělat výpady. Elena svraštila čelo soustřděním - jako by tohle už někdy viděla, přemýšlela. A pak jí to došlo - ta žena, kterou předtím nepoznávala, byla princeznou Nefertiri, a ona se teď dívala na stejný souboj jako před několika dny v zamlženém jezírku v Karnaku. Jen s tím rozdílem, že tento souboj se odehrával s odstupem více než tří tisíciletí.
Elena zvědavě přihlížela oběma bojujícím ženám a přistihla se u myšlenky, že by si přála, aby místo Nefertiri - nebo jak se v tomhle životě jmenovala - mohla čelit Imhotepově reinkarnované milence ona sama.
Nefertiri se napjala a užuž se chystala na Anck-su-Namun udělat výpad, když se k nim ze zamlženého vchodu do jakési jeskyně dolehl výkřik, a země se otřásla.
Maličká nepozornost ze strany druhé ženy umožnila Anck-su-Namun, aby vyrazila trojzubec z ruky Neferitri a přirazila ji ke zdi, aby jí přidržela jeden z trojzubců u jejího pulzujícího hrdla..
Elena pocítila k princezně náhlé sympatie, způsobené pravděpodobně nenávistí k Anck-su-Namun. Vtom dostala spásný nápad. Vytáhla z boty nůž a v tichosti se vyplížila ze svého úkrytu za sochou. Jako kočka se přikradla k obou ženám a položením prstu před rty naznačila Neferitri, která si jí na rozdíl od Anck-su-Namun mezitím všimla, aby byla potichu.
Když Elena přitiskla Anck-su-Namun chladnou čepel nože na krk, žena překvapeně ztuhla.
"Překvapení," řekla Egypťance sladce nevinným hlasem, i když uvnitř vřela vztekem a zadostiučiněním. Druhou rukou jí vykroutila ze sevření jeden trojzubec, který byl ještě před okamžikem přitisknut k Nefertirinu hrdlu.
Anck-su-Namun vztekle zavrčela a zcela nečekaně vrazila Eleně loket do žaludku, aby získala prostor k úniku ze smrtící blízkosti dívčina nože.
"A tak," smála se chladně Anck-su-Namun, zatímco přecházela po místnosti, "malá holčička vytasila drápky!"
Elena dělala co mohla, aby se nenechala vytočit. Místo toho odpověděla: "Žasnu jak jsi podlá, Anck-su-Namun. Cítíš se snad ohrožená? Děláš co můžeš, abys mě znemožnila před Imhotepem. Bojíš se snad, že by dal přednost mně?"
Žena zvrátila hlavu a rozesmála se tak, že z toho naskakovala husí kůže. "Nemyslela jsem si, že jsi tak naivní! To si opravdu myslíš, že jsem s ním z lásky? Ne, holčičko," řekla Eleně, která nevěřícně naslouchala, "teď zabiju tebe a pak zabiju Imhotepa. To já budu velet Anubisově armádě a vládnout světu. To byl od začátku můj plán, mít moc, kterou nemá a nebude mít nikdo na světě. "
Elena nemohla uvěřit tomu, co právě uslyšela. Vřel v ní vztek. Žena, kvůli které Imhotep obětoval vše, jí tady teď s ledovým klidem oznámila, že jediný důvod, proč s ním je, je moc.
Ale Anck-su-Namun zašla ještě dál. "A mimo to, Imhotepa mám v posteli já," předla dál a černýma očima pozorovala Elenu, která ji s rukama zaťatýma v pěst probodávala pohledem. Poté pokračovala: "každou noc... A vůbec, co by vlastně viděl na někom, jako jsi ty? " vysmívala se jí.
To byla ale poslední kapka do poháru Eleniny trpělivosti. V nečekaném okamžiku vyrazila a sekla po Anck-su-Namun nožem. Žena uskočila, takže jí čepel pouze sklouzla po tváři, kde za sebou ovšem nechala dlouhou krvácející ránu.
Anck-su-Namun nevěřícně vydechla a setřela si krev z tváře, její sebevědomí ta tam. Elena se chystala na další ránu, ale když místností neuvěřitleně silně otřásl výkřik bezmocného hněvu, nelidský řev nějakého nepředstavitelného zvířete, reinkarnovaná Egypťanka se nepříliš statečně odkulila z nebezpečného místa na druhou stranu haly, vyskočila a uháněla k bráně za kamenným mostem, přímo do tajemné jeskyně.
Vzteklá Elena se s bušícím srdcem vydala za ní tou temnou branou, aniž by věděla, kam vede. Ale prozatím neměla čas ani přemýšlet. Vše se odehrávalo příliš rychle.
Anck-su-Namun se k jejímu překvapení zastavila těsně před vchodem do obrovské haly, divoce osvětlené rudou září plamenů, vydala překvapený výkřik a ztuhla na místě, prsty křečovitě zarývajíc do zlaté zdi. Elena se zastavila také a málem do ženy vrazila, a vůbec poprvé za celou tu dobu, počínaje od nastoupení do vlaku, ztuhla hrůzou, protože se jí naskytl neuvěřitelný pohled: Obrovská místnost se divoce otřásala v základech, sloupy i zdi se hroutily, a ze stropu dolů padaly obrovské stalaktity, ostré jako břitvy. Jako by se kolem ní řítil celý svět. Zoufale se rozhlížela kolem, a hledala...co? Měla pocit, jako by dusno v pyramidě zapříčinilo, že jí nějak začaly bleskurychle odumíraly mozkové buňky a nedokázala se soustředit ani na své vlastní pocity. Místnost přesně uprostřed přetínala široká puklina, kterou vytvořilo to nadpřirozené zemětřesení. A uprostřed ní-- Elena zalapala po dechu a ucítila na prsou takový tlak, který jí téměř znemožňoval dýchat, a jen silou vůle se snažila nepanikařit. Uvnitř průrvy se jedné stěny drželi zuby nehty Imhotep a O'Connell, na kterého toho rána narazila v džungli. Co se tady proboha stalo? přemítala Elena. Ovšem podobné úvahy byly v tuto chvíli bohužel bezpředmětné. Na to se zeptá později. Tedy jestli nějaké později bude. A jestli se bude mít koho ptát. Takové myšlenky tlak na prsou ale jen zhoršovaly, a tak raději obrátila svou pozornost zpět k propasti.
Oba muži byli viditelně na pokraji s silami a bylo jasné, že bez pomoci se nahoru nedostanou. Náhle za sebou Elena uslyšela výkřik a otočila se, aby uviděla Nefertiri, která se vyřítila z chodby a stejně vyděšeně jako ony dvě se zastavila před vchodem do toho pekla na zemi.
Nefertiri, když také spatřila propast, kde se bezmocně drželi oba muži, z nichž jeden byl její manžel, zaječela. "Ríííckůůů!"
Ten si jí všiml a zalapal po dechu, kdy tam uviděl svou ženu. "Evy, ne! Vem Alexe! Vypadněte odsud, vypadněte odsud!" slyšela ho křičet.
Nefertiri - nebo Evy - ale neposlechla, a vyrazila na zoufalý běh mezi padajícími kameny, a vyběhla svému muži na pomoc. Za chvíli už oba stáli na otřásající se zemi a opírali se o sloup.
To je jak ze špatného, hodně špatného filmu, zaskučela Elena v duchu.
Imhotep se ale stále zoufale držel hrany a viditelně mu rychle docházely síly.
"Anck-su-Namun! Pomoz mi! Pomoz mi, prosím!" zavolal na svou znovuzrozenou milenku.
Elena se na Anck-su-Namun podívala. Žena tam ztuhle stála jako další socha na okraji jeskyně. Podívala se jí do očí. Byly chladné a tvrdé. To snad není možné, zděsila se Elena. Snad nechce--
Ale bohužel chtěla.
"Naiiiii!" zakřičela Anck-su-Namun hystericky, potom se obrátila a běžela, utíkala tunelem zpátky, nechávajíc tam svého dávného milence napospas osudu.
Nyní, až v této chvíli, si Elena uvědomila, proč z Meely měla tenkrát, když ji uviděla stát ve dveřích vlaku, takový nepříjemný pocit a cítila zlou předtuchu. Její zděšení bylo pryč a vystřídala ho směs vzteku, nenávisti, zloby a touhy po pomstě. Vyrazila za ní.
Žena vycítila, že je pronásledována, a otočila se.
"Anck-su-Namun," zasyčela Elena, "na tohle jsem čekala už příliš dlouho!"
Elena do Anck-su-Namun vší silou strčila, a ta se zakymácela na hraně širokého příkopu, zaplněného smrtícími, svíjejícími se škorpiony. Žena ztratila rovnováhu a další otřes pyramidy ji shodil dolů.
Elena se zadostiučiněním i hrůzou sledovala, jak se teď Anck-su-Namun, kdysi Meela, topí v černém moři ostnů a droboučkých klepet a její výkřiky se rozléhají po celé místnosti.
Než ale zmizela úplně, očima vyhledala Elenu, stojící tam s rukama sevřenýma v pěst, a zašeptala svá poslední mrazivá slova, stejná jako ta, která kdysi se stejnou nenávistí pronášela Meela: "My dvě se ještě uvidíme!".
Pak zmizela.
***
Elena tam ještě pár sekund bez dechu stála a přemýšlela o té mrtvé ženě - a o její poslední větě, adresované jí, která jí zněla hlavou a zdála se být prorockou. Ano, my se ještě uvidíme, odpověděla jí v duchu. Pak si ale s hrůzou uvědomila, že Imhotep zůstal uvnitř.
Nejrychleji jak jen dokázala, se otočila a uháněla zpět do hlavní síně. S roztřesenými koleny běžela, kličkujíc mezi hromadami padající suti, která ji zaslepila tak, že v jednu chvíli neviděla ani na krok a způsobila, že jí začaly slzet oči. Ale Elena to nevnímala - ani bušící srdce ani píchání v boku. Běžela jako o život na pomoc muži, kterého milovala. Ano. Teď už to věděla jistě. Milovala ho, a to naprosto zoufale. Sakra.
Následující okamžiky však pokračovaly jako sestříhané obrazy nějakého zpomaleného filmu, rozházené kousky skládačky, vytržené z času a prostoru.
Když konečně doběhla k okraji propasti, stalo se tak právě ve chvíli, kdy se zničený Egypťan pustil stěny průrvy.
Její prsty jen stěží zavadily o ty jeho. Dorazila příliš pozdě.
"Eleno?" stačil zašeptat s očima rozšířenýma překvapením, než se zřítil do věčnosti.
"Neeeeee!!!" vykřikla Elena zoufale se slzami v očích, její slova zůstala viset ve vzduchu. Nezvládla to. Zklamala ho. Zklamala sebe.
V jediné sekundě jí proběhlo myslí milion pocitů. Zklamání, vztek, bezmocnost, zoufalství. Vše bylo zahalené v mlze.
To, co se děje, si Elena uvědomila až ve chvíli, kdy se její chodidla se smrtící lehkostí odlepila od země a, jako by měla svou vlastní vůli, přeletěla přes okraj propasti. Nikdy ji nenapadlo, že jediný krok, jeden jediný krok dokáže změnit mnohé. Ale na takové uvažování bylo už pozdě.
Jak se volným pádem řítila za Imhotepem nekonečnou průrvou dolů, ústa se jí otevřela v posledním němém výkřiku.
Pak uprostřed pádu omdlela.
Mám ještě rozepsanou druhou část, ale usoudila jsem, že nad ní musím ještě trochu posedět a dotáhnout jí...takže jsem udělala jiný konec...dejte mi prosím vědět, jestli je to takhle lepší a mám to takhle zatím nechat - a jestli by vůbec nějaká druhá část měla být.(můžete mi to napsat do komentářů nebo e-mailem na ancksunamon@seznam.cz ) a budu moc ráda, když mi napíšete, co si o téhle povídce myslíte, ale prosím prosím buďte na mě aspoň trochu milí, jestli to tedy půjde :o)
Díky moc
Peeta
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fidorka fidorka | 9. května 2006 v 21:33 | Reagovat

Opravdu moc pekna povidka. Uz se tesim na pokracovani:-)))

2 Peeta Peeta | 10. května 2006 v 11:24 | Reagovat

Jééé, děkuju :-) Myslíš, že bych v tom měla pokračovat? Už toho mám trochu napsanýho, ale pár nápadů by se mi hodilo...nemáš nějakej?? Prosim prosim

3 fidorka fidorka | 10. května 2006 v 20:28 | Reagovat

Pokracovat? no jasne!!:-)) ale napad bohuzel zadnej nemam:-(

4 Peeta Peeta | E-mail | 10. května 2006 v 20:50 | Reagovat

Tak jo! :-) Víš co? Napiš mi na e-mail a já ti pošlu co mám zatim napsanýho a ty mi řekneš co si o tom myslíš, souhlas? :-))

5 fidorka fidorka | 13. května 2006 v 16:44 | Reagovat

ok, na mailu uz mas ode me vzkazik tak mi to muzes poslat:-))

6 Nikca Nikca | E-mail | 24. června 2006 v 10:31 | Reagovat

kdy to pokracovani dopises?!

7 Laivindie Laivindie | E-mail | Web | 9. dubna 2007 v 19:11 | Reagovat

Jé,supéér povídka!!!Určitě to dopiš, an 1000%!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Určitě,moc se těším...

8 Peeta Peeta | E-mail | 9. dubna 2007 v 21:16 | Reagovat

Díky, díky, díky!!! :))) Doufám, že tě potěší zpráva, že druhej díl mám už rozepsanej a plánuju ho o hodně delší a realističtější než první... snad se tady už brzo objeví ;-)

9 Imhotep Imhotep | 30. dubna 2007 v 20:09 | Reagovat

No wow!To je super!Ale chudák Imhotep a Elena. :..(.A Anck-Su-Namun moja najsladšia ma sklamala,zlomila mi srdce!Ona ma nemilovala...nikdy!A ja som bol pre ňu schopní darovať svoju dušu samotnému Usirovi,len aby mohla zdieľať svoj život v šťastí.A ona mi za toto všetko poďakuje zdeseným výkrikom a utečie i tak do večného zabudnutia paláca v podsvetí.A ja som si myslel,že i po smrti budeme spolu....navždy spolu.....

Hahaha mám bláznivú náladu.:DDDDD

10 Peeta Peeta | 1. května 2007 v 20:13 | Reagovat

Imhotep: to se stává. :D Nechtěl bys mi pomoct s pokračováním?

11 Imhotep Imhotep | 2. května 2007 v 16:20 | Reagovat

Peeta:noo ja rád.:)o niečo sa môžem pokúsiť.Tak s čím potrebuješ pomôcť? :)

12 Peeta Peeta | 2. května 2007 v 16:27 | Reagovat

To proberem po mailu, abysme tady případně nevyzradili část pokračování :)

13 Imhotep Imhotep | 2. května 2007 v 18:07 | Reagovat

OK! :)

14 vw vw | 7. července 2007 v 11:57 | Reagovat

POKRAČOVÁNÍ! :D

15 Anck-su-namun Anck-su-namun | 5. ledna 2010 v 16:27 | Reagovat

pekná poviedka, ale škoda, že Meelu ukazovala v tak zlom svetle, lebo ja ju mám moc rada :P a Imhotepa ešte viac :)

16 Peeta Peeta | 11. srpna 2010 v 13:13 | Reagovat

Anck-su-namun:
někde mám rozepsanou celou tuhle povídku i z Meelina pohledu, kde jí to ospravedlňuje (a není to ta přeložená, tuším Meela's Story, co mám tady), ale je ještě v mým starým počítači, co mám doma, takže až tam o víkendu zajedu, pokusím se jí vyhrabat :) i když jsou to asi jen 3 kapitoly...
ale taky jí mám ráda, i když to podle týhle povídky asi tak nevypadalo :))

17 vozbujdenie vozbujdenie | E-mail | Web | 20. května 2018 v 0:22 | Reagovat

Proto, můj příteli, spěchejte, zvláště pokud jste student nebo jen obyčejný bakalář. Můžete udělat svůj penis tak velký, že jakmile to někdo dívka zkusí, bude chtít jen váš kohout, aby ji posranej dlouhou dobu! Navíc je v současné době velmi atraktivní Maxi Size cena v České republice. A staneš se obřím sexuálním průmyslem! Proto, spěchejte. Všechny skvělé fenky čekají na vás a váš penis! Maxi Size Názory  http://vozbujdenie.com/titan-gel-na-slovensku-skutocne-recenzie-a-vysledky-ako-ho-pouzivat-a-ako-si-ho-objednat.html  gelové složky ovlivňují penilní tkáně a jeho komory cavernosa, usnadňuje jejich rastyazheniyu.Eto vede ke zvýšení délky penisu a objemu. Teprve dnes! 50% sleva! Kdy je vhodné použít Titan gel. Užívání drog mohou všichni lidé, kteří chtějí zlepšit své zdraví a zvýšit velikost penisu pánskou. Ale věnovat zvláštní pozornost se doporučuje pro ty, kteří se potýkají s určitými problémy v sexuálním způsobem: nedostatečně velké penisu; pokračuje rychlým ejakulace; slabé erekce; nedostatek touhy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama