Němý výkřik - 6. kapitola

6. dubna 2006 v 16:13 | Peeta |  Povídky
údolí Modrého Nilu, Súdán, 1935
Modrý Nil protékal kaňonem, obklopujícím srdce velehor. Byla to strž, spadající někdy i do hloubky sto padesáti metrů. Pět set nepřístupných mil jeho toku bylo stále zamořeno krokodýly, hrochy, leopardy a lvy - byl to ráj v džungli, který člověk ještě nepokořil.
Tedy zatím, pomyslela si Elena a rozhlédla se kolem. Celá skupina se na chvíli utábořila v údolí, kde Nil spadal z vysokých srázů, aby vytvořil cosi jako malé jezero, předtím než pokračoval po tisíciletí vymletým korytem dál. Cestovatelé byli po několika dnech strávených na velbloudech a zdlouhavém putování rozpálenou pouští více než vděčni za pár hodin odpočinku u chladivé vody.
Elena seděla bosá na velkém rozpáleném balvanu při vyvýšeném říčním břehu a vyhřívala se na slunci, zářícím z oblohy a odrážejícím se od křišťálově modré vodní hladiny jako od zrcadla. Červené šátky odložila a kalhoty měla vyhrnuté ke kolenům. Nebylo pochyby, že se blížili k Ahm Shere. Alexovy pokyny i Imhotepovy instinkty to jen potvrzovaly. Zoufale se snažila užít si poslední bezstarostné chvíle, neboť věděla, že jejich na první pohled idylický výlet nespíš brzy skončí. Neměla ani nejmenší ponětí, co ji v nejbližších hodinách či dnech čeká. To vše bylo naplněno tajemstvím a strachem z neznáméno.
Anck-su-Namun nebylo celé ráno vidět, až někdy před polednem ji Elena zahlédla, jak kvůli něčemu křičí na jednoho ze strážných. Když se tak zamyslela, napadlo ji, že za celou dobu jejich cesty od ní neslyšela jediné laskavé slovo, ať už k sobě, nebo k jakémukoliv členu výpravy - kromě Imhotepa.
Imhotep. Eleně se zdálo, jako by se jí měnil před očima. Stával se málomluvným, jako by se uzavíral do sebe. I před ní. Nešlo jí to do hlavy. Ještě před pár dny spolu vedli dlouhé rozhovory, ale celý včerejšek až dosud trávil hodiny raději sám, nezřídkakdy se stávalo, že si vzal s sebou dva strážné a odešel na průzkum okolí a vrátil se až za dvě hodiny s ještě vážnějším výrazem. To Eleně dělalo starosti. Nemohla se zbavit pocitu, že jeho moc se v něm hromadí a pokud ji neuvolní, přemůže ho.
Z myšlenek ji až vytrhla ruka, kterou jí někdo položil na rameno. Překvapeně se otočila a zjistla, že se dívá do Imhotepových tmavě hnědých hlubokých očí. S úlevou se usmála a povytáhla obočí na znamení, že poslouchá.
"Jsou blízko," promluvil ve starověké egyptštině. Tomu Elena nerozuměla.
"Kdo?" Na blbé konstatování blbá otázka.
"O'Connellovi. Víš," řekl a s úlevou v hlase se posadil vedle ní, "pozoruji je už déle. Viděl jsem je dřív, když letěli nad jedním z kaňonů. Musím je zničit. V zádném případě nemám zájem, aby jakkoliv ohrozili mě a mé záměry."
Elena pokývala hlavou a podepřela si ji rukou. "Dobrá. Má to jen jeden háček. Když jsou v balónu tam nahoře," ukázala k bezmračné obloze, "jak je chceš zabít?" zeptala se mírně posměšným tónem.
"Uvidíš, maličká," řekl s nevídaně širokým úsměvem, poté vstal a odešel směrem k řece.
Elena seskočila z kamene a zvědavě přihlížela, co má Imhotep v plánu. Na okamžik koutkem oka sledovala, jak Anck-su-Namun vychází z tábora, ale pak znovu obrátila svou pozornost k Egypťanovi.
Imhotep už stál uprostřed řeky s rukama sepnutýma; jako by se chtěl modlit. Voda mu sahala do pasu. Elena tušila, že se soustředí na síly kolem sebe a v sobě. Ten obrázek jí něco připomínal. Kdyby jen věděla co... V tu chvíli si vzpomněla na svou vizi, kterou zažila v Posvátném jezeře v Karnaku a pochopila.
Elena se náhle podívala ke břehu, kde se Lock-Nah zase o něco dohadoval s Alexem. Arab chlapce držel ve vzduchu za límec košile a divoce s ním třásl. Zdálo se, že za sebou chlapec nechával znamení, což by vysvětlovalo, jak je jeho rodiče mohli sledovat. "Necháváš za sebou drobečky, co?!" křičel na chlapce nepříčetně Lock-Nah, když se ozval hlas, hovořící staroegyptštinou.
"Lock-Nahu! Polož toho kluka!" přikázal Imhotep tím nejnekompromisnějším tónem, čímž předběhl Elenu, která měla v úmyslu říct něco podobného; jen s tím rozdílem, že ona by do svého projevu zařadila pokud možno pár vulgarismů.
Bojovník neochotně poslechl, ovšem Elena ho znala už docela dobře na to, aby poznala, že v něm bublá vztek.
Pak se Egypťan otočil k ní. "Eleno, vezmi ho," řekl jí, tentokrát však podstatně mírnějším tónem.
"Myslíš Alexe nebo Lock-Naha?" utahovala si z něj Elena, ale pak uposlechla a seběhla dolů k chlapci, aby ho vzala za ruku a instinktivně ho odvedla dál od vody - a také od Lock-Naha - , kde si ho posadila na klín.
"Jsi velice bystrý, synku," řekl Alexovi Imhotep, "Doufám, že tvá matka i otec si výletu užívají - protože už jim skoro končí... Letí k nám v nějakém balonu - viděl jsem je už dřív, když letěli nad jedním z kaňonů. Tvůj otec je...ne, tvůj otec byl velký dobrodruh. A tvá matka byla ženou pozoruhodné krásy."
Alex se v Elenině náručí zachvěl, když Imhotep zvedl paže a vody životárného Nilu se poslušně zvedly a za okamžik před nimi stála modrá vodní stěna, visící ve vzduchu, třpytící se a čekající na Imhotepův povel. Svaly na Egypťanově těle se napjaly, jak se soustředil, aby se poté zhluboka nadechl a natáhl oběm paže dopředu. Vodní stěna se dala do pohybu a nepředstavitelnou rychlostí se hnala kupředu, nechala za sebou na říčním jen trochu vody a spoustu bahna, spolu s několika překvapenými a vyděšenými rybami.
Elena Alexe pustila, vyskočila na nohy a řekla mu, aby nikam nechodil - což nemusela, protože tam všichni - včetně Anck-su-Namun a Kurátora - stáli jako přikovaní a ohromeně sledovali postup vodní stěny a Imhotepův trans.
Došla až ke břehu, odkud měla lepší výhled, a opřela se tam o kmen vysoké datlové palmy, rostoucí u vody. Vodní stěna už dávno nebyla vidět, zmizela mezi zákruty a vysokými skalisky. Elena i tak s velikým zájmem sledovala Imhotepa, stojícího uprostřed poloprázdného Nilu, a pohledem setrvávala na napjatých svalech jeho zad.
"Zdá se, že zapomínáš, kde je tvé místo, holčičko," ozval se v té chvíli za ní ženský hlas, sametový, zdánlivě přátelský, který ale připomínal jemné varovné syčení kobry.
Elena otočila hlavu a zjistila, že nalevo od ní stojí Anck-su-Namun.
"Nevím, o čem mluvíš," odvětila nezúčastněně Elena a dál hleděla dopředu.
"Ale víš, a velmi dobře. Měla bys mít ovšem na paměti, že jsem tady ta, které podléháš ty," pokračovala černovlasá žena s falešným arogantním úsměvem.
To už k ní Elena otočila hlavu a vyštěkla: "Jestli sis toho ještě nevšimla, já jsem tu sama za sebe. Nikdo - ani ty, Anck-su-Namun," dala důraz na výslovnost jejího jména, "mi nemáš co poroučet a přikazovat."
Sledovala, jak ji Anck-su-Namun sjela pohledem, který by mohl zabíjet. Elena se k ní beze slova otočila zády a odkráčela ke břehu. To ale neměla dělat. Další události nabraly takový spád, že aniž si v té chvíli uvědomila jak, zjistila že leží obličejem v bahně a plive smrdutou špinavou vodu, a nad sebou slyšela ženin škodolibý smích. Ta zmije! zuřila Elena a snažila se vstát.
"Jak říkám, holčičko, dávej si na mne pozor," řekla Anck-su-Namun, než se otočila, "protože já tě budu sledovat."
S tím Eleně zmizela z dohledu.
Ta se zatím s velkým vynaloženým úsilím - protože bahno bylo kluzké a ona do něj s každým pohybem zapadala až po kotníky - vyškrábala na nohy a vyšla z říčního koryta ven. Když se rozhlédla, po Imhotepově milé nebylo ani stopy.
Elena se na sebe podívala. Vypadala jako po bahenních zápasech - od hlavy k patě byla zablácená, mokrá a špinavá, dlaně měla odřené od toho, jak se díky pudu sebezáchovy snažila zabrzdit při pádu. Bývala by se nad svým neutěšeným stavem nejraději rozbrečela, ale věděla, že tím by Anck-su-Namun jen udělala radost. Místo toho v ní začal vřít vztek.
Stočila zrak napravo, aby uviděla, že i Imhotep vyšel blátivým vodním korytem ven a přistoupil k Alexovi, který couvl a naprázdno polykal. Egypťan ho ale jen lehce pocuchal ve vlasech, když ho míjel, což z Alexovy strany vyneslo pouze zamračení.
Nejprve si Imhotep Eleny, která se naštvaně opírala o jeden ze stanů, vůbec nevšiml, ale pak se překvapeně otočil, ztuhl a zíral na ni s šokovaně otevřenými ústy. "Co jsi to při bozích dělala?" dostal ze sebe s očima rozšířenýma údivem.
Elena stále vřela vztekem a jeho bezelstně položená otázka ji dopálila ještě víc. Když na ni nepřestával kosternovaně zírat, zaťala ruce v pěst a metala pomyslné blesky na všechny strany.
"Asi jsem se šla vykoupat, ne?! Mysli! Kdybys měl jen trochu zdravého rozumu, nestál bys tady jak ten největší idiot a nepokládal mi pitomý otázky!" křičela na něj, teď z plných plic. "Jestli chceš opravdu vědět, co se stalo, zeptej se své životní lásky!" ukázala prstem k táboru, "Ale to bys nemusel, kdyby ses pořádně díval kolem sebe a vnímal!" vpálila mu do obličeje, než se nakvašeně otočila a pevným krokem odešla, nechávajíc ho tam stát ohromeného a vyvedeného z míry.
Kolem se mezitím shromáždili snad všichni červeně odění bojovníci, kteří přihlíželi jejímu výstupu.... a nebo chtěli vidět na vlastní oči, kdo měl tu drzost se tímto způsobem postavit Pánu Imhotepovi.
***
O půl hodiny později už Elena ležela ve svém stanu, umytá a převlečená. Hněv z ní dávno vyprchal a ona teď s chladnou hlavou přemítala o svém předchozím výstupu. Sžírala se obavou, aby nezničila své přátelství s Imhotepem. Proč mu jen říkala o Anck-su-Namun? Co když za ní opravdu šel - a bůhví co mu o ní ona napovídala? V té chvíli by si nejraději nafackovala. Byla pitomá, vzteklá a on byl první, kdo jí vešel do cesty, a tak si vztek vybila na něm. Copak za to kdokoliv z nich může, že je Anck-su-Namun taková podlá zmije? říkala si, celá nešťastná a rozzlobená sama na sebe. Došlo jí, že právě tohohle chtěla žena docílit. Znemožnit ji a pak pomluvit před Imhotepem. Elena si povzdechla a doufala, že Egypťan bude mít dostatek soudnosti, aby řečem své milenky neuvěřil.
Neuběhlo snad ani pár minut, když se táborem začal ozývat hlas Kurátora, který oznamoval, aby se sbalili, odvedli velbloudy a že za chvíli budou pokračovat.
Elena nedůvěřivě vystrčila hlavu ze stanu, ale když uviděla, že není jediná, ale většina bojovníků se začíná pomalu trousit ze stanů a jurt, vylezla také. Podívala se na sebe. Měla na sobě své náhradní kožené kalhoty, ale místo černého topu, který ani v tomto horkém podnebí stále ještě neuschnul, si musela uvázat jeden široký červený šátek, který si půjčila od Sabira, a docela jí to tak vyhovovalo.
Po Imhotepovi jako by se slehla zem, a tak rezignovala a začala si balit.
Když si sbalené zavazadlo chtěla přehodit přes rameno, zjistila, že na ni padl něčí stín. Otočila se a srdce jí vyskočilo až do krku a cítila jak se jí do tváří začalo šířit horko při vzpomínce na to, jak na něj křičela.
"Imhotepe?" vyhrkla a rychle si upravila šátek nahrazující top, který ji začínal nebezpečně sklouzávat. Zkoumala jeho výraz. K jejímu překvapení se tvářil přátelsky a dokonce se usmíval.
"Promiň mi tamto, já--" začala, ale byla umlčena, když jí položil prst na rty.
"Psst, nemluv. Zkoušel jsem mluvit s Anck-su-Namun, ale ta se zavřela v našem stanu a když jsem se za ní zkoušel dostat, zahrnula mě ještě horšími nadávkami než ty." usmál se sarkasticky při té vzpomínce. Elena si náhle uvědomila, že na tomhle úsměvu začíná být závislá.
"Ale já--" zkoušela to Elena znovu, ale marně. Imhotep pokračoval.
"Nevím, co se mezi vámi dvěma stalo - a ani to upřímně řečeno nechci vědět - ale bude asi nejlepší, když to tak zůstane. Souhlasíš?" řekl a položil jí ruku na rameno, aniž by si kdokoliv z nich uvědomil, jak blízko u sebe stojí.
Nejdřív chtěla znovu vybuchnout, že tohle není žádná spravedlnost, ale pak to vzdala. "Díky, Imhotepe," usmála se a trochu couvla, "ale asi si budeš muset zvyknout na moje výkyvy nálady,"
"To půjde těžko, ale teď už pojď. Oáza Ahm Shere na nás čeká." řekl, a současně odpověděl i na její nevyslovenou otázku, "Vím kudy jít."
Elena tedy pokrčila rameny, ráda, že je mezi nimi všechno jako předtím, usmála se a přehodila si zavazadlo přes rameno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která z postav filmů Mumie 1 a 2 vám byla nejsympatičtější?

Evelyn Carnahanová 18.8% (603)
Rick O'Connell 12.5% (403)
Imhotep 41.3% (1329)
Anck-su-Namun 15.4% (496)
Jonathan Carnahan 4.3% (138)
Ardeth Bay 7.7% (246)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama