Němý výkřik - 5. kapitola

5. dubna 2006 v 17:55 | Peeta |  Povídky
5. kapitola: Karavana v poušti
Egypt, 1935
Pojmenovat Saharu plochou a rovnou pouští by byla chyba, protože neschůdný terén této pouště se neustále mění, vítr z písku stále tvaruje nové kopce a údolí jenom proto, aby byly znovu převáty do nových tvarů.
Když se toho dne ráno paprsky slunce rozlily po horizontu a zlatých dunách a spočinuly na veliké karavaně projíždějící pouští, Elena, sedící na jednom z velbloudů, se spokojeně usmála. Ode dne, kdy se celá skupina poprvé utábořila v Karnaku, už uplynuly dva dny, a ona dnes měla přímo skvělou náladu a sršela energií. I když musela usoudit, že černý top bez ramínek, kožené kalhoty stejné barvy, vysoké šněrovací boty a několik červených šátků, které měla uvázané místo pásku a kolem obou zápěstí a které nosila v podstatě jen proto, že dávaly najevo její příslušnost k ostatním bojovníkům v červených turbanech, nejsou zrovna nejvhodnějším oblečením pro cestování v pouštním žáru, nestěžovala si.
Poslední dva dny, na rozdíl od toho prvního, probíhaly přímo ideálně; i když si byla jistá tím, že pro některé účastníky jejich "výpravy" ne. Imhotep měl pravdu - díky Anubisově náramku, který nosil Alex a který fungoval jako mapa, byli postupně navedeni do Esetina chrámu na ostrově Filae a poté k Velkému chrámu Ramesse II. v Abú Simbelu. Elena v tom všem cestování nacházela neskutečné potěšení.
Elena se rozhlédla kolem sebe. Všichni zúčastnění seděli na velbloudech, které zakoupili ještě před odchodem z Karnaku ve vesnici Luxoru. Rukou si zaclonila oči a mezi rudě oblečenými bojovníky hledala známé tváře. Vzadu jel na velbloudu malý světlovlasý Alex, zabraný do četby nějaké knihy, a kousek od něj samozřejmě nepostradatelný Lock-Nah, který ho nasupeně sledoval na každém kroku. Nedaleko od nich zaznamenala člověka, kterému říkali Kurátor; Eleně trvalo poměrně dlouho, než se dopátrala toho, jakou hraje ve skutečnosti v celé téhle záležitosti úlohu; ten chlapík byl totiž zcela bezpáteřní slizoun, ona osobně mu nevěřila ani nos mezi očima.
Otočila se doleva, kde pár metrů od ní jeli vedle sebe Imhotep s Anck-su-Namun. Žena už od rána podřimovala v sedle s hlavou skloněnou. Elena s mírným roztrpčením uvažovala, co mohlo být příčinou její nevyspalosti.
Rozhodla se si podobnými myšlenkami nekazit den, a tak svou pozorost obrátila k Imhotepovi. Během předchozích dvou dnů se spolu několikrát dali do hovoru a k Eleninu překvapení našli mnoho společných témat. Teď seděl na velbloudu s pohledem upřeným do dálky. Na sobě měl dlouhý černý splývavý plášť s kapucí, kterou měl přetaženou přes hlavu, a vyzařoval z něj klid a sebevědomí. Elena si nemohla pomoci, ale přišlo jí, že když jsou kolem něj jeho následovníci, jako Kurátor a Lock-Nah nebo kterýkoli z bojovníků, choval se jinak a nasazoval kamennou tvář, jako by na sobě před nimi nechtěl dávat nic najevo. To chápala. Chtěl v nich vzbuzovat úctu a strach.
Elena pobídla svého velblouda a dojela k Egypťanovi blíž. Když na něj zavolala jménem, překvapeně k ní otočil hlavu, ale pak se sotva znatelně usmál a zatáhnutím za provaz donutil svého velblouda vyjít jí naproti.
Elena se na něj usmála. "Dobré ráno," řekla vesele, když dál pokračovali vedle sebe, "vypadáš zamyšleně. Děje se něco?"
Imhotep pokrčil rameny. "Neděje se nic. Ale jsou za námi rodiče toho chlapce."
"Cože?" vyhrkla překvapeně Elena s rozšířenýma očima. "Jak?"
"Jak nás našli je mi stále záhadou," odpověděl Imhotep, "ale vím jen to, že nás sledují z oblohy...zní to neskutečně, ale v noci jsem se snažil myslí vycítit kde jsou. Letí za námi vzduchem v lodi připevněné na jakési létající kouli."
Elena se zamyšleně zamračila, ale pak jí svitlo. "Myslíš balón? Vzducholoď?"
Egypťan pokrčil rameny. "Nevím jak se tomu říká. Ač to nerad přiznávám, ve tvé době se ještě nevyznám."
Přikývla. "To je pochopitelné. Stýská se ti po tvé době?" zeptala se.
"Nemáš ani tušení jak," usmál se smutně a znovu se zadíval k obzoru.
A ty ani nemáš tušení jak moc tě chápu, pomyslela si Elena, ale držela jazyk za zuby. Nemusí se o ní dozvědět hned úplně všechno. Ale jako by jí četl myšlenky, zeptal se jí Imhotep:
"Odkud vlastně pocházíš?"
Elena si povzdechla. "Z té samé země, ze které pochází, nebo pocházela, Meela, z Anglie. Je to daleko od Egypta, na severozápad přes moře." dodala, když zaznamenala zmatený výraz na jeho tváři. "Narodila jsem se konkrétně v Londýně." V nemocnici sv. Lawrence, ušklíbla se v duchu, ale až do takových detailů to nerozváděla, stejně by to asi nepochopil.
"Londýn? To je to město, kde..." zareagoval Imhotep.
"Ano, tam už jsi byl, to je to město, o kterém jsi mi vyprávěl,",
"A jak ses vlastně dostala sem?"
"Jak jako sem?" zeptala se se širokým úsměvem, když zašátrala v tašce, kterou měla upevněnou na sedle, aby vytáhla gumičku a stáhla si jí dlouhé světlé vlasy, lesknoucí se v záři dopoledního slunce.
"Sem, mezi všechny tady." řekl Imhotep a máchl rukou v gestu zahrnujícím celou skupinu, roztaženou široko daleko po poušti.
"Vlastně ani nevím. Tak nějak se to semlelo...no a prostě jsem tady," řekla na to Elena a protáhla se v sedle.
Imhotep se na ni zkoumavě zadíval.
Dívka se narovnala a vyslala do pouště vzdušný polibek. "A jsem MOC ráda, že jsem tady," uzavřela to a podala Imhotepovi láhev s vodou.
Ani jeden z nich si ale nevšiml Anck-su-Namun, která se mezitím probrala ze spánku a zezadu probodávala Elenu černýma očima, zúženýma v prudkém světle.
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která z postav filmů Mumie 1 a 2 vám byla nejsympatičtější?

Evelyn Carnahanová 18.8% (603)
Rick O'Connell 12.5% (403)
Imhotep 41.3% (1329)
Anck-su-Namun 15.4% (496)
Jonathan Carnahan 4.3% (138)
Ardeth Bay 7.7% (246)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama