Pawns Of The Gods - Zásah bohů: 4. kapitola

13. března 2006 v 21:12 | Peeta |  Povídky
4. kapitola
My real life has just begun
Cause there's nothing like your smile made of sun
In the world full of strangers
You're the one I know
Anck-su-Namun se pomalu probouzela. Byla v tom nejuvolněnějším, nejspokojenějším stavu co si pamatovala. Do nosu jí pronikla sladká vůně svěžích lotosových květů. Hlavou spočívala na měkkém polštáři, a přes zbytek jejího těla ležely příjemné lněné přikrývky. Jendayi si hověla v její náruči, dech pomalý a jemný ve spánku. Dokonce ještě než otevřela oči, cítila vedle sebe Imhotepovu přítomnost. Zdálo se že také spí, s klidným výrazem na pohledné tváři. Svitek, který jim dal Amon-Re, byl na nočním stolk vedle neoceniteln sošky Hathor. Anck-su-Namun zamrkala, aby setřásla ospalost a rozhlédla se. Ona a její rodina byli na velké posteli vyrobené z nejlepší egyptské akácie, ve velké místnosti zdobenou leštěným mramorem.
Přinutila se vstát aniž by probudila svoji dceru či manžela, a udiveně se rozhlížela kolem. Jedna zeď chyběla, a skrze řadu mramorových sloupů spatřila plynoucí Nil, lemovaný pruhy rákosu. Nebylo pochyby, že to není řeka v 21. století. Plula po ní rybářská loď, sítě ponořené do životadárných vod. Nebyl na ní žádný motor, žádný otáčející se radar na střeše...byla na sto procent staroegyptská.
Její oblečení se také změnilo. Měla na sobě průsvitné bílé šaty a zlaté náramky, a když zamrkala, uvědomila si že má kolem očí kohl.
Byla to skutečnost. Ve svých snech to tak často navštěvovala, stíhána steskem po domově, po své vlastní době, když o ní hltala knihy a snila za dne, ale nikdy nedoufala, že by se mohla kdy vrátit do doby, kterou, dokonce i po dvou reinkarnacích, vždy považovala za vlastní. A teď...ty vůně, ty barvy, ten pocit...byla to skutečnost.
Imhotep se pohnul, a ona se k němu s úsměvem vrátila. Hned jak otevřel oči, ho lehce políbila na čelo. "Vstávej, lásko. Jsme tady!"
"Hmm?" řekl rozespale
"Jsme tady! V naší době, znovu!"
Promnul si oči, přičemž rozmazal kohl, který je teď lemoval, a posadil se. Ohromeně se rozhlížel po místnosti , klouzaje pohledem po nábytku, po výhledu na řeku, dokud se nezastavil aby přečetl hieroglyfy na zdobených sloupech. "Dům Imhotepa, velkovezíra velikého faraona Džosera, vrchního architekta Dvou zemí, lékaře jenž nemá sobě rovného, a jeho manželky Anck-su-Namun, dvorní instruktorky tance a boje...?" Nevěřícně se k ní otočil. "My...my jsme tady!"
"Víc než to, má lásko," řekla, naklánějíc se blíž. "Jsme doma." Tu podivuhodnou pravdu stvrdili polibkem.
.:Konec:.
Napsala Katie Sullivanová, původní text v angličtině najdete na www.fanfiction.net
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která z postav filmů Mumie 1 a 2 vám byla nejsympatičtější?

Evelyn Carnahanová 18.8% (603)
Rick O'Connell 12.5% (403)
Imhotep 41.3% (1329)
Anck-su-Namun 15.4% (496)
Jonathan Carnahan 4.3% (138)
Ardeth Bay 7.7% (246)

Komentáře

1 Nikca Nikca | E-mail | 24. června 2006 v 10:28 | Reagovat

hezky ale skusila bys tomu napsat pokr.

2 Peeta Peeta | 24. června 2006 v 10:30 | Reagovat

To už mě taky napadlo - bylo by fajn to napsat z pohledu Jendayi...co by z ní vyrostlo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama