Pawns Of The Gods - Zásah bohů: 3. kapitola

13. března 2006 v 21:10 | Peeta |  Povídky
3. kapitola
Because life is too short to hide,
your feeling deep inside,
One thing you need to know,
I'm never letting you go!
Za Anck-su-Namun vlály její černé, v tomhle životě mírně zvlněné, vlasy jak běžela , její chodidla dusala po točitém schodišti. Brala schody po třech. Když vtrhla do ztemnělé ulice, uslyšela Imhotepa říkat, "...žádné nebezpečí, to vás ujišťuji." Otočil se jejím směrem a tvářil se, jako by si nebyl jist, zda by měl být šťastný nebo znepokojený, že mu přišla na pomoc. Hassima nebylo nikde vidět.
Nyní tváří v tvář starému muži, ho Anck-su-Namun poznala i přes bílé vousy a vrásky. "Ardeth Bay."
Krátce přikývl. "Anck-su-Namun. Tak je to pravda. Oba znovu žijete v tomhle čase a místě."
"To vskutku žijeme, a snažíme se tak zůstat, jesti vám to nebude vadit!"
"Znovu jsi darovala svou lásku tomu netvorovi?" zeptal se Ardeth lehce posměšným tónem. Byl si dobře vědom toho, co se stalo v Ahm Shere.
"On není žádný netvor! A ano, miluji ho!" řekla rozohněně, přičemž položila jednu ruku na Imhotepovo rameno a nenápadně vytáhla z jeho kapsy druhý trojzubec.
"On je prokletý, a ty jsi také odsouzená, ty vražedná zmije!" odsekl Abasi, neschopný zůstávat dále zticha tváří v tvář svým dědičným nepřátelům.
"Hom-Dai je pryč," obořil se na něj Imhotep. "Když jsem podlehl v Ahm Shere--" Anck-su-Namun se na tváři objevil bolestný výraz a zahanbeně se zadívala do země "-byl jsem osvobozen od té vaší kletby. Byl jsem znovuzrozen tady v Luxoru, v Thébách, abych žil v klidu a míru s ženou kterou miluji. To nás nemůžete nechat napokoji? Copak jsme všichni netrpěli dost?" Napřímil se do své plně výšky a tvářil se tak impozantně jak jen mohl, přestože zbaven svých sil.
Abasi položil ruku na jílec svého meče, houpajícího se mu u opasku "Faraon je boží vyslanec na Zemi. Vaše zločiny vůči němu mají věčné následky."
"Jestliže jsou nače zločiny tak dalekosáhlé, pak proč nám bohové umožnili projít zkouškou Anubidových vah?" namítla. "Samotní bohové posoudili naše provinění a dovolili nám dál existovat. Jak se jim můžete stavět na odpor?"
Abasi něco zamumlal a Ardeth se pouze zamračil.
"Nemáte se na nás ničeho obávat," pokusil se Imhotep znovu. "V tomhle životě nemám žádné síly. Jsem smrtelný."
Abasi poklepával prsty na jílci svého meče, a zdálo se že ho to uklidňuje.
Imhotep pokračoval. "Nemáme žídnou z Knih. Já nemám žádné síly. Nechceme nikomu ublížit. Přejeme si pouze prožít své životy v míru s naším dítětem." Anck-su-Namun překvapovalo, že dokázal udržet na uzdě svoji netrpělivou povahu.
"Tak proč," zeptal se Ardeth rozhodně, "jste tento den znovu napadli našeho faraona Setiho?"
"My...já ... on..." koktal Imhotep bezvýsledně.
"Já... my... ale..." řekla Anck-su-Namun, aniž by to nějak pomohlo
Oči se mu zúžily v náhlé předtuše. "Jak jste se dozvěděli co se dnes stalo?"
"Máme své zdroje," řekl Ardeth jednoduše.
"Hassim," zavrčel Imhotep, marně se rozhlížeje kolem po svém brzy-bývalém-zaměstnanci.
"Hele," pokusila se Anck-su-Namun znovu, "byli by jsme víc než š'ťastní kdybychom Setiho už nikdy neviděli. Nehledali jsme ho. Když nás nechá být, necháme ho být také. A mimochodem, už není žádný faraon. Je to jen turista z...nevím odkud, při bozích! Tak proč se staráte?"
Začínalo to v ní vřít a nazlobeně vykročila vpřed, ale Imhotep ji držel zpátky. "Jediné co chceme-jediné co jsme vždy chtěli, je být spolu."
"A co Anubidova armáda?" dobíral si ho Abasi.
"No...okay, tak jsme se od našeho cíle na chvíli malinko odchýlili," řekl s rozpačitým odkašláním. "Ale, opravdu, tenhle nesmyslný boj nás unavuje stejně tak jako vás. Nechte nás jednoduše žít normální život, zkuste nad tím prosím popřemýšlet."
Ardeth udržoval ostražité zamračení, ale zavázal se, že si se svým vnukem později vážně promluví. Žádný z pouštních válečníků ani na chvíli nespouštěl oči ze svých starověkých nepřátel.
Právě když se zdáli připraveni podat rozsudek, nějaký člověk vrazil do jednoho z Med-Jaiů. Pozorně zkoumal novou, zjevně nepoužívanou mapu, mumlal si nějaká čísla, a nesledoval, kam jde. Klasický turista.
"Dávej si pozor kam jdeš!" obořil se na něj vetřelec, nedbalý k viditelným mečům.
V Ardethově mysli se objevila nějaká poděděná vědomost, a toho muže poznal. Temné výrazy na tvářích Imhotepa a Anck-su-Namun potvrdily to, co instinktivně věděl. Dokonce i přes moderní oblečení
"Faraon," vydechli Med-Jaiové uctivě, a padli na kolena. Toho Ardeth sice nebyl schopen, ale uklonil se tak hluboce jak jen mohl, opíraje se o svou hůl.
Seti se rozhlédl v překvapení z půltuctu mužů, náhle ležící tváří k zemi u jeho chodidel. "No, tohle už je jiná!" řekl samolibě, přičemž složil mapu a zasunul si jí do kapsy u bundy. Poté si všiml jediných dvou lidí, neprokazujících mu úctu.
"Imhotepe! Anuck-soon-yamun!"
"Anck-su-Namun!" opravila ho nedůtklivě.
"Hledal jsem vás všude," křičel Seti. "A vy jste mne udeřili!"
"A zkopali," dodal Imhotep pobaveně.
"Ano!" promnul si bolavá žebra. "To také! Jak jste se opovážili?"
"Opovážili jsme se protože už ti nepatřím, ty bastarde!" odsekla.
"Projev trochu náležité úcty, ženská!" protestoval Abasi.
"Já projevuji," řekla, hlas jí přetékal pohrdáním.
"Vy!" řekl Seti, ukazuje na Med-Jaie. "Vy jste mí strážci?"
"Vskutku, můj pane," řekl Abasi, dotýkaje se čelem země u Setiho bot. "A za všechny generace Med-Jaiů od té doby co jste žil naposledy, mi dovolte vyjádřit naše omluvy za to, co se naší vinou stalo když jste naposledy žil, Vaše Veličenstvo."
Anck-su-Namun obrátila oči v sloup.
"Ano, dobrá..." Seti pozvedl bradu a nasadil svůj rádoby-královský výraz. To mu nikdy dost dobřee nešlo, pomyslela si. "Mohl bych vám odpustit, když tyhle pro mě zabijete." Kývl směrem k Imhotepovi a Anck-su-Namun, kteří okamžitě zaujali obranné postoje, každý s jedním trojzubcem.
Všichni Med-Jaiové vyjma Ardetha vytáhli své meče.
"Mami! Tati!"
Všichni se otočili překvapením z malé holčičky v růžové noční košili skákající dolů po schodech.
"Jendayi!"
Vběhla mezi své rodiče a jejich útočníky, s tvrdohlavě rozkročeným nohama a doširoka rozpřaženýma rukama v klasickém "už ani krok" postoji. Anck-su-Namun věděla, že ji neměla nechávat dívat se na americké filmy. "Neubližujte mojí mamince a tatínkovi, vy zlí pánové!" řekla s takovým rozohněním, jaké ze sebe mohla čtyřletá vydat.
"Jendayi!" vyštěkla Anck-su-Namun, pospíchajíc aby odtáhla svou dceru pryč z dosahu zbraní. "měla's být v posteli!"
"Mami, kdo jsou ti zlí pánové?"
"Jendayi, zlatíčko--" začala Anck-su-Namun.
"My nejsme žádní zlí pánové," skočil jí do řeči Ardeth. "Jsme Med-Jaiští válečníci, zavázáni k ochraně faraona, a s úkolem ochraňovat svět od zlých sil." Zdál se být mírně mrzutý z jejího obvinění.
"Ano, ano, ano," řekl Seti netrpělivě. "Teď když jsme všichni obeznámeni...je zabijte!"
"Ale--" začal Ardeth.
"Zabijte je! Všchnny tři! Oba tyhle zrádce, i toho jejich spratka! Vymažte je z historie, znovu a jednou provždy!"
"I tu holčičku?" řekl Abasi, mrkaje nevěřícně.
Jendayi začala plakat a zabořila obličej do bundy svého otce.
"Naši dceru z toho vynechte!" řekl Imhotep s nebezpečným zábleskem v očích.
"Dokonce ani Med-Jaiové nemohou zabít nevinné dítě," ušklíbla se Anck-su-Namun s daleko větším klidem než cítila, a tiskla se k holčičce.
"Prosím!" zkusil Imhotep jinou taktiku, a roztáhl ruce ve výrazu bezmoci. "Nezabíjejte naši dceru. Já jsem žil již předtím. Zabijte mě, jestli musíte, pro váš slepý klid v duši, ale jí dejte možnost žít."
Anck-su-Namun zbledla a přitáhla si k sobě Jendayi těsněji, ale nabídce neodporovala.
"Ty bys to pro ni udělal?" zeptal se Ardeth.
"Ano! Jediné co jsem kdy chtěl bylo žít s mojí Anck-su-Namun, ale teď je tu něco, co chci víc...aby žilo mé dítě. Já jsem jž žil dříve, daleko déle než jakýkoliv smrtelník. Jendayi ne. Poprvé jsem se narodil před nějakými třemi tisíci lety, ale jí jsou jen čtyři. Prosím. Nic neudělala vám ani žádnému faraonovi. Nechte ji žít."
Anck-su-Namun se jen velmi těžce pokoušela zadržovat slzy. Jendayi to ostatně zvládala za obě.
Med-Jaiové se nejistě podívali z Ardetha k Setimu a zpět.
"Neposlouchejte toho rouhače!" vybuchl Seti. "Já jsem povstávajcí Horus, ranní i večerní hvězda, Velký dům, faraon Horního a Dolního Egypta! Přikazuji vám zabít tyto tři zrádce!"
Med-Jaiové se ani nepohnuli.
"Ale pane, jestli--" začal Ardeth
"Opovažuješ se zpochybňovat slovo faraona?"
Abasi vykročil. "Nestarám se kdo jste byl v minulém životě. Já nezabíjím nevinné děti. To by popřelo vše, za čím kdy Med-Jaiové stáli." Obřadně položil svůj meč na zem a založil ruce na hrudi. Ostatní následovali jeh příkladu. Imhotep a Anck-su-Namun je sledovali s vykulenýma očima, stěží schopni uvěřit, co viděli.
"Vy drzí parchanti!" vybuchl Seti.
Ardeth pevně uchopil svou dřevěnou hůl a stál tak rovně jak jen mohl, přebíraje velení. "Věrně jsme sloužili vaší památce po tři tisíciletí. Trápili jsme se za naše selhání. Obětovali jsme nespočet dobrých mužů při plnění našeho úkolu. Osobně jsem velel při boji proti nekonečné armádě Anubidových válečníků. Ale to co po nás žádáte je nemožné. Med-Jaiové přísahali chránit život, zničit zlo, a ctít jména faraonů. To co po nás chcete by vyvrátilo všechny tři body. My nemůžeme, my to neuděláme."
Seti zamumlal nesrozumitelnou nadávku.
Imhotep přechodně opustil své místo vedle své chvějící se manželka a dcery a vykročil tváří v tvář vůdci Med-Jaiů. Několik chvil tiše hleděli jeden na druhého. Poté se, pomalu, na Imhotepově tváři objevil úsměv. Vážně natáhl ruku. Ardeth pozvedl obočí, poté rovněž natáhl vrásčitou dlaň a potřásl Imhotepovou. Jeho stisk byl překvapivě silný na někoho tak pokročilého věku.
"Příměří?" řekl Imhotep.
Ardeth přikývl. "Konečně jsme každý z nás našli mír."
Seti hlasitě polkl. "Ehm! A co já?"
"A co ty?" řekl Imhotep chladně. Vrátil se ke své ženě a objal ji a jejich dítě. "Ty nejsi nic. Nebyl jsi nic s korunou. Teď už nejsi vůbec nic. A teď zmiz."
"Proč, ty--"
Poslední paprsky zapadajícího slunce se náhle tisíckrát zmnožily v záplavě světla tak jasného, že lidé v ulici zavrávorali pozpátku. Zasáhla je podmanivá vůně kadidla, a když se jejich smysly zadaptovaly, vzhédli, aby spatřili nemožné.
Byli zde bohové a bohyně. Amon-Re, Osiris, Isis, Horus, Anubis, Thovt, Hathor, Ptah, Sobek, Bes, Bastet, Sachmet, Seth, Maat... Postavy byly větší než smrtelnící,zářící bílým světlem, keré znemožňovalo detailní pohled na ně.
"Tak dost!" zahřměl Amon-Re. Síla jeho hlasu setřásla smrtelníky z chodidel. Imhotep instinktivně zakryl svým tělem svou manželku a dítě, a Abasi vystřelil, aby zabránil pádu svého dědečka. "To by stačilo!" oznámil nejvyšší z egyptských bohů. "Už nás vyčerpávají tyhle nepokoje!"
"To co se náš hlasitý kolega snaží říct," zapředla Bastet, "je že co je moc, to je příliš, a že jsme se rozhodli tenhle nepořádek dát jednou provždy dohromady."
Smrtelníci jen zamrkali.
Hathor s kravskými rohy vykročila z řady bohů. "Anck-su-Namun, má služebnice." natáhla ruku a žena tak-tak začínající otázku, se vznesla v oparu růžově zbarveného světla. "Jež jsi byla pravdivá ke mně a ke své lásce."
Osiris se zelenou kůží rovněž vykročil. "Imhotepe, můj služebníku." Pohnul svou obřadní berlou a cepem, a Imhotep se rovněž vznesl do vzduchu, obklopen zeleným světlem. "Jenž jsi udržoval mé jméno naživu i po tisíciletích."
Jendayiny slzy uvolnily cestu hihňání. "Tati! Mami! Vy lítáte!" Otočila se kolem dokola a vztáhla k nim ruce, ohromená tou podívanou.
Horus se sokolí hlavou vykročil a lidskou rukou ukázal na Ardeth. "Ardethe Bayi, jenž jsi prokázal výjimečnou věrnost, statečnost a srdce na pravém místě." Vůdce Med-Jaiů zahalilo žluté světlo, a v té chvíli jeho roky odpadly a Ardeth se znovu zjevil jako ve svém mládí, pyšný a silný.
Tajemný Seth ukázal na reinkarnovaného faraona. "Seti První, jenž jsi nosil mé jméno, jméno boha ničení a rozkolu." Záře ohnivně rudé pozvedla Setiho na stejnou úroveň jako ostatní, vysoko nad ulici.
Amon-Re rozpřáhl ruce, aby uvítal čtyři plující postavy. "Vy všichni jste dostáli svým osudům, nehledě na to jak těžké mohly být," oznámil. "A jelikož vy jste tři...." Otočil se k Imhotepovi a Anck-su-Namun, a opatrně nechal Jendayi vystoupat, aby byla s nimi.
"Whee!" smála se holčička.
Anck-su-Namun chňapla po svém dítěti, protože se bála ji vidět létat jako mýdlová bublina.
"Imhotepe. Anck-su-Namun." Amon-Re pomalu sepjal ruce, dokud ti tři nebyli obklopeni tím samým oparem světla. "Skvěle jste se přizpůsobili této době, ale vaše srdce vždy patřila a patřit budou do starověku." Ti dva to téměř popřeli. "My všichni jsme se rozhodli dovolit vám a vašim dětem žít v těchto časech, v míru v dobách Staré říše."
"Dětem?" řekla Anck-su-Namun zmateně, překvapená množným číslem.
"Mé dítě," řekla Hathor s potutelným úsměvem, "jsou to již čtyři dny, co v sobě nosíš nový život."
Pohlědla na Imhotepa a začervenala se.
"Porodíš syna," oznámila bohyně lásky vesele.
V očích se jí nahromadily slzy překvapení a štěstí. Chtěla říct něco jako, "Opravdu?" ale byla by to hloupá otázka, samozřejmě. Místo toho pouze objala svého manžela a dceru s obnovenou silou.
"A...my budeme žít v minulosti?" zeptal se Imhotep.
"Vskutku," pokračoval Amon-Re. "Zopakuješ mi jméno velkého architekta, který postavil první pyramidu v Sakkáře?"
Imhotep přikývl a vyslovil své vlastní jméno. Amon-Re so pouze usmál. "Takže --? Vždycky jsem se domníval že je to jen náhoda!"
Amon-Re zavrtěl hlavou. "Máme pro tebe poslední velký úkol, a to aby si slávu Egypta vždy připomínal celý svět." Natáhl ruku a hodil jakýsi svitek Imhotepovým směrem. Ten ho chytil, a zjistil, že je pokryt hieroglyfy a schématy vysvětlujícími jak postavit stupňovitou pyramidu. Oči se mu rozšířily. Takže hieroglyfy byly přece jen písmem bohů!
"Dě-děkuji ti za tu poctu, velký Amon-Ree!" vykoktal.
Seth promluvil. "Seti, ty budeš rovněž odměněn způsobem přiměřeným výsledkům a činům kterých jsi v životě dosáhl."
Seti vzhlédl, očekávaje dar velké hodnoty.
"Budeš znovu reinkarnován," oznámil Seth.
"Jako co?" zeptal se Seti dychtivě.
"Jako brouk."
"Cože?"
"Jako brouk. Ne posvátný skarabeus. Běžný brouk, jeden z miliónů."
"Proč?!" křičel Seti. "Domníval jsem se že to měla být odměna!"
"Řekl jsem že budeš odměněn odpovídajícím způsobem," řekl Seth se zábleskem v očích. "Byl jsi hanbou dvojité koruně Egypta, a musíš být zahanben také."
Imhotep a Anck-su-Namun se velmi, velmi, velmi těžce snažili nevyprsknout smíchy. Zvládli to. Bohové jim odpustili.
Seti se pokoušel dál protestovat, ale pouhým pohybem ruky, ho Seth na místě zmrazil, rozzuřená socha
Horus ukázal na vůdce Med-Jaiů. "Ardethe Bayi, jenž jsi byl správný ve svém srdci, ke svým přátelům, ke svému úkolu. Zdá se, že tvé dny na Zemi se chýlí ke svému konci, ale já vím, že jsi vždy toužil po jiném životě, po rodině a klidu. Budiž ti to dovoleno. Vrátíš se zpět, bude ti navráceno mládí a umožněno žít život, který ti právem náleží."
Ardeth před sokolím bohem sklonil hlavu. "Děkuji ti, Hore. Nevím, co bych na to měl říct. Děkuji." řekl jednoduše
"A až tvé dny skončí, zaujmeš čestné místo mezi námi na věky věků."
Hathor přešla k Anck-su-Namun a Imhotepovi, obklopujíc je Jendayi měkkou září, která jejich těly prohnala zvláštní teplo. Bylo to téměř jako by se vrátili do okamžiku narození, obklopeni pocitem přemáhající lásky a bezpečí. "Žijte šťastně, mí milí," řekla svým klidným, sametovým hlasem. Než měli možnost odpovědět, všechno zčernalo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která z postav filmů Mumie 1 a 2 vám byla nejsympatičtější?

Evelyn Carnahanová 18.8% (603)
Rick O'Connell 12.5% (403)
Imhotep 41.3% (1329)
Anck-su-Namun 15.4% (496)
Jonathan Carnahan 4.3% (138)
Ardeth Bay 7.7% (246)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama