Pawns Of The Gods - Zásah bohů: 2. kapitola

13. března 2006 v 21:07 | Peeta |  Povídky
2. kapitola
Heya hey, Come to me,
Heya hey, Run to me
Heya hey, Lift me up like a hurricane
Staří Egypťané věřili že opravdu moudrý a velký muž se může dožít věku 110 let. Ardeth Bay si nemyslel že by byl ve stejné kategorii kterou hlásaly starověké příběhy, ale za několik let té hranice dosáhne. Byl shrbený a vyhlížel křehce, ale schopný chodit s pomocí dřevěné hole a téměř tak rychle jako chodil, když byl Netvor poprvé probuzen. Nesporný vůdce Med-Jaiů doufal, že dožije své dny v míru a v poušti, kterou tak miloval.
Osud měl přesto další eso v rukávu. Ardethův nejmilejší vnuk, rovněž Med-Jaiský náčelník, udělal tradiční gesto pozdravu, když vstupoval do jeho stanu. "Dědečku."
"Abasi," pozdravil ho Ardeth s úsměcem. Abasiho jméno znamenalo "vážný," a to také byl, když to situace vyžadovala. Vzhledem k jeho temnému výrazu, to dnes tak bylo. "Co tě sem přivádí s tak zachmuřeným výrazem, chlapče?"
Abasi se posadil na perský koberec, jeho černé oči se leskly ve slabé sluneční záři, proudící dovnitř skrz látku stanu. "Dědečku, ta zpráva právě dorazila od Hassima Avrahima." Zpod černého roucha vytáhl tenký stříbrný svitem. Ardeth si neochotně nasadil brýle-nesnášel, když je musel nosit-a pohlédl na drobné, ale úpravné arabské písmo. Hassim vždy posílal zprávy po sokolovi. Většina jeho článků byla všední co se týče obsahu, ale dal Med-Jaiům vědět, že Netvor znovu žil, přestože se o jeho reinkarnaci Med-Jaiové dozvěděli již když zaznamenali oznámení o narození Jendayi v Luxorských novinách. Abasiho chování Ardetha však přesvědčilo, že tahle zpráva byla jiná.
Jeho bílými vousy lemované rty se tiše pohybovaly jak četl zprávu. "Druzi ve zbrani...stěží vím, kde začít. Do chrámu dnes zavítal turista a zdálo se, že toho ví mnoho. Víc než ostatní turisté. Když uviděl Toho, jehož jméno nesmí být vysloveno, otevřely se vzpomínky z jeho minulého života...jeho minulého života jako náč faraon Seti I. Netvor a jeho žena se mu postavili, uráželi ho a zkopali ho do bezvědomí. Odešel jsem a okamžitě jsem vám napsal tuto zprávu. Prosím poraďte."
Ardeth vzhlédl od listu papíru, s tímž výrazem jako předtím jeho vnuk.
"Dá se Hassimovi věřit?" zeptal se Abasi tiše.
"Možná je mladý a zbrklý, ale nemám žádný důvod jeho slova zpochybňovat" řekl Ardeth. "Musíme to dál zkoumat." Ardeth vstal, opíraje se o lehkou dřevěnou hůl.
"Ale dědečku--"
Namítavě vztáhl ruku a zastavil Abasi očima, které byly stále tak jasné jako v jeho mládí, bez ohledu na vrásky, které je lemovaly. "Odcházím, Abasi. Žádné námitky.Jestliže úkol našich lidí vskutku neskončil v Ahm Shere, musíme to zjistit. to musím zjistit."
Abasi sklonil hlavu a opustil stan, aby vyřídil nutné přípravy.
Anck-su-Namun (Pro sousedy paní Santosová) ležela v houpací síti na balkóně jejich bytu, sledujíc jak se Imhotep znovu pokoušel naučit Jendayi starověkou hru senet. Byla příliš maldá na to aby dosáhla nějaké skutečné dovednosti, ale měla radost z hraní na podomácku vyrobené hrací desce. Podvečerní slunce házelo oranžovou záři na stůl, měkce dopadajcí na Imhotepa a Jendayi, a dávající Anck-su-Namunině žlutému tričku teplejší odstín než ve skutečnosti. Imhotep příležitostně pohlédl na svou ženu, nebo ona na něj, pohledem plným obav.
Stále se ještě nerozhodli co udělat s odpoledním znepokojivým setkáním. Pokoušeli se zůstávat klidní aby se vyhnuli rozčilení Jendayi, ale oba věděli, že se se svým věčným nepřítelem nesetkali naposledy.
Nakonec Imhotep konečně pohlédl na hodinky. "Je čas jí spát, Jendayi." Nadechla se z plných plic na hlasitý protest, ale přitiskl jí prst na rty. "Hned."
Použila svůj nádech k hlubokému povzdechu. "Tak jo, tati."
"¨Zítra si zahrajeme znovu."
"Fakt?"
"Fakt," řekl, a rozpustile jí rozcuchal černé vlasy. "A teď si utíkej vyčistit zuby."
"Okay, tati." Zmizela v koupelně.
Imhotep na několik sekund nehnutě stál, užívaje si západ slunce. V uplynulých pěti letech strávených v 21. století se natolik přispůsobili současnému životu, že si bez větších problémů zvykli i na moderní oblečení. Anck-su-Namun dávala přednost opraným džínám a kratšímu tričku nebo topu, Imhotep zase volným tříčtvrtečním kapsáčům.
"No?" řekla Anck-su-Namun konečně.
Kývl hlavou. "No...čím větší dálka, tím lépe."
"Seti nás tady ještě nevystopoval, chceš říct."
Přikývl a posadil se dolů do houpací sítě, a rozhoupal ji tak, že Anck-su-Namun téměř vypadla. Přisunul se, aby ji zachránil od dopadu na zem, a aby ji útěšně objal. "Neboj se, má Anck-su-Namun. Naše láska trvala déle než chrámy našich bohů. Tohle zvládneme také." Byla to fráze, kterou používal kdykoliv cítil romantiku, a ona si dovolila mu uvěřit, alespoň pro tu chvíli. Sevřel ji v hlubokém polibku, ze kterého by se jí podlomila kolena, kdyby bývala stála. Ohromujcí, pomyslela si, že i po té době to na ni mělo takový účinek.
Zvonek zazvonil.
Vydala zklamaný zvuk, když byli vyrušeni, a on se opatrně vymanil z jejího objetí a vstal z houpací sítě. "Zůstaň tady."
Výsměšně se ušklíbla. "Tak s tím nepočítej! Nemůžeš vědět, kdo to je."
"Abdul?"
"Pochybuji."
Chtěl znovu zaprotestovat, ale táhla ho za ruku ke dveřím, a on neměl jiné volby než ji bez průtahů následovat. Anck-su-Namun vytáhla pár zlatých trojzubců, lemujících chodbu. Po většinu času byly jen jako dekorace, ale stále byly dokonale použitelné.
Imhotep do ní šťouch loktem a pootevřel dveře. Byl to Hassim. Vydech úlevou a otevřel dveře naplno "Hassime! Co ty tady děláš?"
Mladý průvodce stál v temné chodbě, a tvářil se daleko vážněji, než ho kdy spatřili. "Imhotepe, venku je něco, co musíte vidět."
"Co?"
"To se těžko vysvětluje."
Imhotep zachytil Anck-su-Namunin pohled, a ona podezíravw svraštila své tenké obočí. Sotva znatelně pokrčil rameny, a ona namísto přikývnutí sešpulila rty.
"Zůstaň s Jendayi," řekl tiše, a lehce jí políbil na rty.
"Buď opatrný," zašeptala, nenápadně přendávaje jedën z trojzubců do jeho dlaně. Stejně nenápadně, zasunul zbraň do kapsy kalhot. Jetliže to Hassim zaznamenal, nedal to nijak najevo.
Imhotep vykročil do stínů chodby způsobem, který by cizinec mohl označit za nedbalý. Anck-su-Namun ho a řeč jeho těla znala přesto tak dobře, že dokázala vycítit, jak na tom byl. Byl připravený na cokoliv. Přesto ji to neutěšovalo. S nevyslovenou hořkostí, zavřela dveře a zamkla za sebou.
"Mami? Kdo to byl?" Jendayi stála ve dveřích koupelny ve své růžové noční košili, její brada stále zamazaná od zubní pasty.
"Jen Hassim, zlatíčko," řekla Anck-su-Namun s daleko větším klidem, než doopravdy cítila. "Už je čas jít spát."
"Povíš mi příběh? A bozích, nebo o pyramidách, nebo o faraonech, nebo--"
"Dnes ne, Jendayi," řekla rychle. "Ale když budeš hodná holčička a půjdeš hned spát, slibuji že ti zítra večer povím přiběhy dva."
"No...okay."
Jendayi byla mírně zmatená tím jak rychle byla odbyta, ale Anck-su-Namun se u ní nezdržovala dlouho, takže jí nemohla zodpovědět žádnou otázku. Jednoduše pevně zavřela dveře do pokoje a seběhla dolů po chodbě, nechávajíc Jendayi samotnou se svými panenkami. Holčička trvala na rozsvícené lampě, dokonce i poté co jí její matka vysvětlila že ta věc číhající ve stínech byl její vlastní otec, který se na ni chodil dívat. Nedokázala skrýt jistou ironii tohoto faktu.
Anck-su-Namunino srdce jí bušilo v hrudi jako nezávisle žijící bytost, nutící ji ke spěchu. Stále svírajíc jeden ze zlatých trojzubvů, doslova běžela na balkon. Poté uslyšela hlas svého milovaného, ozývající se z ulice, hlasitý úzkostí. "Co vy tady děláte?"
běžela k zábradlí a naklonila se aby spatřila, co se děje v ulici pod ní. Imhotep stál tvíří v tvář šesti mužům v černém. Jeden z cizinců byl velmi starý, mohlo mu být snad sto let, a opíral se o dřevěnou hůl. Ale nebyli to opravdoví cizinci. Dokonce i z balkónu v druhém poschodí poznávala zřetelná tetování na tvářích Med-Jaiů. Zalapala po dechu. Ne. Ne znovu! Ne tentokrát!
"Takže to jsi ty," řekl ten starý s pohrdáním, stále s pohledem upřeným na jejího manžela..
"Co ode mě chcete?" zeptal se Imhotep se vzrůstající zlobou. "Copak jse mě už tak nezabili dostkrát?"
"Ty jsi ten prokletý. Moji lidé jsou pod přísahou, že budou navěky chránit svět od zla."
Anck-su-Namun se otočila a uháněla ke dveřím. Nechtěla nechat svého milovaného nechat čelit tomuto zlu samotného. Už nikdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která z postav filmů Mumie 1 a 2 vám byla nejsympatičtější?

Evelyn Carnahanová 18.8% (603)
Rick O'Connell 12.5% (403)
Imhotep 41.3% (1329)
Anck-su-Namun 15.4% (496)
Jonathan Carnahan 4.3% (138)
Ardeth Bay 7.7% (246)

Komentáře

1 ErickIdork ErickIdork | E-mail | Web | 3. března 2017 v 21:31 | Reagovat

wh0cd823893 <a href=http://cialiscost2017.com/>cialis cost</a>

2 Instant Online Loans Instant Online Loans | E-mail | Web | 23. ledna 2018 v 8:53 | Reagovat

faxless payday loans <a href="https://paydayloan.us.org">payday loan</a> payday loans tucson <a href=https://paydayloan.us.org>payday loans no fax</a>

3 A Payday Loan A Payday Loan | E-mail | Web | 8. února 2018 v 18:15 | Reagovat

no credit check payday loans <a href="https://paydayloansonline.us.org">payday loans online no credit check</a> online payday loans no credit check <a href=https://paydayloansonline.us.org>payday loans online</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama