Pawns Of The Gods - Zásah bohů: 1. kapitola

13. března 2006 v 21:04 | Peeta |  Povídky
Pokračování After To Begin Again
.......................................................................
1. kapitola
Anck-su-Namun šilhala soustředěním, zatímco nanášela barvu na zeď. V posledním roce usilovně restaurovala nástěnné malby ve východní chodbě Osiridova chrámu. Pracovala podle vzpomínek, samozřejmě, a nebyla žádná skvělá umělkyně, ale pomáhaly ji sešlé řezby v kameni, takže byla schopná udělat poměrně přesné reprodukce.
Čtyřletá Jendayi seděla nedaleko na podlaze, zabavená se svou sadou barevných fixů a kupou kreslicího papíru. Nebylo jednoduché přesvědčovat ji že ty malby na zdích byly pouze pro dospělé.
Zrádný zvuk mnoha kroků, šustících brožur a cvakajcích fotoaparátů Anck-su-Namun upozornil, že se blíží skupina turistů, a pohlédla na hodinky. To už bylo půl jedné? Povzdechla si, šťouchla loktem do Jendayi a odsunula její obrázky na stranu.
Skupina asi dvaceti turistů brzy dorazila, vedená mladíkem jménem Hassim. Anck-su-Namun ho měla ráda, protože dával najevo nadšení a zájem o historii chrámu a, to bylo ještě důležitější, se jí nevysmál když mu prozradila, že ona a její manžel jsou reinkarnovaní staří Egypťané.
"...a tady je paní Santosová, která pracuje na restaurování jedné z našich nástěnných maleb," řekl Hassim, ukazuje na ní, když skupina procházela kolem.
Malinko se usmála do foťáků čtyř upravených veselých Japonských turistů.
"Pojďme, napravo od vás můžete vidět sochu faraona Ramsese I..." pokračoval Hassim, a vedl skupinu kolem.
Anck-su-Namun koutkem oka pozorovala jak odcházejí, zatímco čistila jeden ze svých štětců v kelímku špinavé vody. Náhle, letmo zahlédla známou tvář. Ztuhla jí krev v žilách.
"Bohové," šeptla.
Ten muž se otočil, jako by vycítil její pohled. Hassim pokračoval kolem soch, nezaznamenávaje, že se jeden člen jeho prohlídky oddělil od ostatních.
Anck-su-Namun se nedokázala ani pohnout. Prostě jen zírala. Ten muž se k ní pomalu blížil, a soustředil se na její rysy s pohledem někoho, kdo se velmi těžce pokouší na něco vzpomenout. "Známe se?" zeptal se.
Otevřela ústa k odpovědi, rty se jí chvěly. "Já..." bylo jediné, co dokázala říct.
"Zdáte se mi povědomá... Všechno tohle se mi zdá povědomé, vskutku..."
Ochranně si k sobě přitáhla Jendayi. Jelikož nechápala proč, se holčička nesouhlasně zavrtěla. "Já...nemyslím si že jsme se někdy setkali," vysoukala ze sebe.
"Jak se jmenujete?"
"Subira. Subira Santosová," řekla, a zčásti lhala. V soukromí byla Anck-su-Namun, ale Subira, její občanské jméno v tomhle životě, jí připomínalo prostřední část jejího jména. Příjmení si vzala po Imhotepovi, který se oficiálně jmenoval Onuris Santos. Zdálo se mu to naprosto směšné, protože takové příjmení nebylo ani v této době v Egyptě běžné. Měl jen nejasné povědomí o tom, že jeho prarodiče, v tomhle životě, pocházeli ze Španělska. Možná proto.
Na návštěvníkově tváři se neobjevilo poznání. "Aha. Já se jmenuji Seth King."
Vykulila oči. "Omluvte mě," řekla roztřeseným hlasem. Zvedajíc Jendayi, vyběhla chodbou, nechávajíc toho muže na chvíli překvapeně stát, než pospíchal dohonit svoji turistickou skupinu.
"Při bozích, miláčku, co se stalo?" zeptal se Imhotep vylekaně, když jeho manželka vrazila do jeho kanceláře, bledá a vyděšená. Předala Jendayi do jeho náručí a těžce za sebou zavřela dveře "Tváříš se jako bys viděla ducha!" řekl, zatímco lapala po dechu.
Anck-su-Namun se k nemu přitiskla, chvějíc se. "Je tady."
"Kdo? Kdo je tady?"
Stále lapajíc po dechu, vyhrkla. "Seti."
"Cože?" Postavil nevěřícně Jendayi na zem, a ona přešla k jeho psacímu stolu, aby začala dělat vánoční řetěz z papíru.
Těžce oddychujíc se pokusila vysvětlit. "Ten muž...v jedné z turistichých skupin...řekl že jsem mu povědomá. Jmenuje se Seth King! Je to on, Imhotepe! Poznala jsem ho!"
"Poznal on tebe?" zeptal se, pomáhaje jí posadit se na židli.
"Ne úplně, ne. Nemyslím, že by se vzpomínky z jeho minulého života objevily tak rychle. Ale teď je tady, v tomhle chrámu... když jsme ty a já byli tady, vzpomněli jsme si. Co když to u něj bude stejné?"
Objal ji. "Neboj se, lásko. Nedovolím, aby ti ublížil. Přísahám. Už nikdy."
Přikývla a přitiskla se k němu pevněji.
"Hassime?"
Mladý průvodce se otočil za hlasem svého zaměstnavatele a rychle se omluvil z odpovídíní na dotazy pozdní prohlídky. Jeho angličtina byla trochu neohrabaná, a britští turisté ho zasypávali otázkami. "Ano pane?" Imhotep mu naznačil, aby přešli za roh k východu, pryč od nenasytných turistů.
"Hassime, bude to sice znít trochu podivně--" začal Imhotep.
"Upřímně řečeno, pane, jsem zvyklý na podivné věci od vás a vaší ženy. Neurážejte se. Myslím tím, když jste přesně věděli kde kopat a hledat tu podzemní místnost byl jsem trochu vyvedený z míry, jestli víte co tím myslím. A když jste pak věděli jak otevřít ty dveře--"
Imhotep ho zastavil. Hassim rád mluvil, což ho dělalo skvělým průvodce, ale když jste s ním chtěli naléhavě mluvit, nastala krize. "Ano, ano. Jen mi pověz...Jeden muž na prohlíce, ptal se nebo říkal něco co by tě dovedlo k podezření že tu již předtím byl?"
"Předtím jako třeba minulý týden nebo předtím jako chápete, no jak jste žili vy, no, jak to říct....kdysi dávno?"
"Předtím před tím."
"Aha. chápu. Nějakej starej známej?"
"Dá se to tak říct." Imhotepův kamenný výraz konečně způsobil, že Hassim zvážněl.
"No, nejsem si jistej o nějakejch těch reinkarnacích, ale zaznamenal jsem že ten chlapík s tou kozí bradkou dával pozor na všechno a hodně se ptal. "Na takový ty detaily, o který se turisti obvykle nestarají."
"Kde je?"
Hassim ukázal směrem k výdeji vstupenek, kde muž v khaki kapsáčích a tmavém tričku s pronikavým zaujetím studoval hieroglyfy pokrytý sloup.
Imhotep zalapal po dechu. Přestože z dálky, přestože zezadu, i po té době-nebylo pochyb že se jedná o faraona Setiho I.
"Dostaň ho odsud," sykl na Hassima.
"Ale--"
"Prostě ho vyhoď!"
Hassim svého nadřízeného neviděl rozzlobeného často, ale věděl dost dobře že není rozumné se s ním dohadovat, když byl. Nikdy si nedal říct. "Ano pane." Imhotep přešel do stínu zdobeného slozpu, zatímco jeho zaměstnanec šel přímo k Setimu. "Promiňte pane,ale musím vás požádal aby jste odešel," slyšel Hassima říkat.
"Proč?" řekl Seti tím samým rozkazovačným hlasem jako vždycky. Imhotep ucukl. O jeho identitě nyní nebylo pochyb.
"Uh..." zajíkl se Hassim. "Zavíráme."
"Je teprve jedna hodina! Za deset minut, podle téhle cedule, začíná další prohlídka!" protestoval.
"Eh..." Zrudlý průvodce se otočil k Imhotepovi v hledání lepšího důvodu. Bohužel, Seti jeho pohled následoval. Imhotep bezmocně stál, zatímco se přes mužovu tvář přehnalo poznání. Vskutku to viděl, jak všechny vzpomínky přicházely zpět.
"Ty," řekl Seti, pronášeje to jako kletbu.
Netřeba to zapírat. Imhotep se narovnal do své plné výšky, a vykročil tváří v tvář svému největšímu nepříteli.
"Imhotep," řekl Seti, a nenávistně svraštil obočí.
"Vy dva se znáte?" zeptal se Hassim.
"Ano, jistě," řekl Seti s krátkým ironickým úsměškem. "Ukradl mi ženu a zabil mě-mým vlastním mečem!"
Hassim se pochopitelně zatvářil zmateně
"Nikdy ti nepatřila," řekl Imhotep rozohněně, "ty lascivní, ženy bijící bastarde! Jsi urážkou dvojité koruny! A teď vypadni z mého chrámu než--"
"Než co? Než mě zabiješ znovu?" ušklíb se Seti.
Hassim začal couvat. "Uh, pane, co jsem předtím říkal o podivných věcech všude kolem? Beru to zpátky. Tohle je na mě až moc nadpřirozený."
Imhotep promluvil k průvodci, ale nepřerušil oční kontakt se Setim. "Hassime, seznam se s faraonem Setim Prvním."
Hassim zamrkal. "Uh...okay..."
Rovněž nepřerušuje oční kkontakt, Seti řekl, "Vskutku. Teď si na všechno vzpomíním. Za posledních padesát šest let jsem byl stíhán sny, vidinami, deja vu...a teď už vím proč. Já jsem Seti První. Faraon Horního a Dolního Egypta! Povstávající Horus, Velký Dům, vládce všeho--"
*WHAM!*
Chodidlo ho neomylně koplo do žaludku, podkoplo mu nohy a umlčelo ho. Imhotep se usmál na svou manželku. "Přesně tohle jsem hodlal udělat. A co se stalo s tou tvojí vyklepaností?"
Pevně stojící na nohou, Anck-su-Namun se zamračila dolů na otřeseného faraona. "Neměla jsem v úmyslu nechat tě proti němu samotného. Musíme mu čelit společně...jako minule."
"Mami, kdo je ten pán kterýho jsi kopla?" ozval se zpoza ní Jendayiin dětský hlásek.
"Povím ti to až budeš starší, zlatíčko," řekl Anck-su-Namun rychle. Byla to věta, kterou, jak zjistila, používala často. "A myslím že jsem ti řekla abys zůstala v tátově pracovně!"
"Ale--"
Seti se znovu pokusil vstát. "Anck-soon-yamun," řekl se záští.
"Je to Anck-su-Namun, ne 'Anck-soon-yamun', Veličenstvo!" řekla, a udeřila ho přiměřeně do tváře, aby zdůraznila poslední slovo. Znovu se zhroutil na podlahu. "Ten starý bastard nikdy nedokázal vyslovit moje jmého správně," zamumlala.
Hassim se opíral o zeď, a tvářil se dezorientovaně. "Uh...můžu si dát odpoledne volno? Potřebuju si lehnout, řekl bych..."
"Jistě,"řekl Imhotep, nechávaje Jendayi opřít se o jeho rameno. "Pojďme se odsud dostat než se probudí." Hassim už nečekal ani chvíli a pospíchal k parkovišti.
Anck-su-Namun pobaveně pohlédla dolů na bezvědomého Setiho, jako by utržil větší zranění než ve skutečnosti. Přemýšlela že by to uvedla do reálu....
Protože jí četl myšlenky, jí Imhotep položil dlaň na rameno. "To už stačí, lásko. Pomysli na následky."
Povzdechla si. "Máš pravdu. Přála bych si abys neměl, ale máš pravdu."
"Mimochodem, jsem přísahal že ochráním tebe, vzpomínáš? Když si ty užiješ všechnu zábavu, jak k tomu přijdu?" škádlil ji.
Zasmála se. "Dobře..."
Seti zasténal jak se probíral. Imhotep ho pohotově kopl do hlavy.
Anck-su-Namun povytáhla obočí. "Už se cítíš lépe?"
"Ano, abych pravdu řekl."
"Dobře. Tak pojďme vypadnout."
"Můžu si taky kopnout?" zeptala se Jendayi.
"Ne, zlatíčko."
"Ach jo...dospělí si vždycky užijou všechnu legraci," brblala, když ji její otec nesl k autu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která z postav filmů Mumie 1 a 2 vám byla nejsympatičtější?

Evelyn Carnahanová 18.8% (603)
Rick O'Connell 12.5% (403)
Imhotep 41.3% (1329)
Anck-su-Namun 15.4% (496)
Jonathan Carnahan 4.3% (138)
Ardeth Bay 7.7% (246)

Komentáře

1 Nicky Nicky | Web | 22. dubna 2007 v 17:46 | Reagovat

"Můžu si taky kopnout?"

"Ach jo...dospělí si vždycky užijou všechnu legraci,"  heh tak to je maras

2 ancheseneset ancheseneset | 8. května 2010 v 16:49 | Reagovat

přesně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama