Druhá strana mince - druhá část

26. února 2006 v 16:46 | Peeta |  Povídky
Luxor, to jsou vlastně dvě města, z nichž každé je moderním odrazem toho druhého. Domorodé město tvoří chátrající domy, mešity, spleť úzkých uliček zalidněných malými bosými fotbalisty, zatímco ve čtvrtích pro turisty najdete hotely, restaurace, obchody i pár nočních klubů v sousedství starobylých chrámů Luxoru a Karnaku.
Z obou chrámů měla Kate raději Karnak. Zatímco Luxorský chrám byl celý obklopen domy, obchody a kavárnami, Karnacký se jí zdál jaksi volnější z dnešní civilizace, jako by si v sobě stále zachovával jakési kouzlo někdejších časů. Stál v sousedství několika kaváren a nočních klubů, avšak z druhé strany jej stále obklopovala poušť. Kate jako dítě milovala, když se mohla v noci vykrást z domu či hotelu, potají vklouznout mezi měsíčním světlem zalité sloupy a zdi, snít si své sny, na okamžik se odprostit od všední reality a nechat se unášet dětskou fantazií a kouzlem noci.
I přestože ty časy již dávno minuly a z Kate vyrostla sebevědomá mladá žena (nebo si to o sobě alespoň myslela), když taxík konečně dorazil na místo určení a Kate taxikáři vrazila do ruky pár zmuchlaných egyptských liber, se jí roztřásly nohy při náhlém přívalu zpola zapomenutých vzpomínek na všechny dětské naděje, na o dva roky starší sestru Liu v modrých šatech lízající zmrzlinu, na bratránka Abdulláha...Snažila se ty obrazy vyhnat z mysli, když ze zadní sedačky taxíku pracně vyprostila zavazadlo, přehodila si ho přes již namožené rameno a vyklopýtala přes silnici směrem k poměrně dobře opravenému domu, opatřenému mezinárodním znakem pro informace i, a dobře viditelnou cedulí s nápisem 'pokladna' v angličtině, arabštině, němčině, francouzštině a několika dalších světových jazycích.
Když se zacinkáním zvonku otevřela dveře a vešla dovnitř, naskytl se jí pohled na poměrně obvyklý obchod se suvenýry, pohlednicemi a vším možným, topící se v bílém světle dlouhých elektrických zářivek. Rozhlížela se kolem po někom, kdo by mohl ohlásit její příchod u jejího strýce, ale v celé místnosti nebylo ani stopy po personálu. To Kate nepřekvapovalo - již si zvykla na způsob přemýšlení místních obyvatel a vůbec obyvatel celého Blízkého Východu.
Na pultě našla elektrický zvonek s cedulkou hlásající 'V případě nepřítomnosti zvoňte', opět v několika jazycích. Je tady někdo? Ne. Tak tedy budu zvonit., pomyslela si. Pokrčila rameny a tlačítko zmáčkla, doufajíc, že bude fungovat. Celý prostor náhle proťalo nepříjemné řinčení zvonku někde na druhé straně domu. Během čekání jí padl pohled na stoličku za pultem, kde se nacházel zpola snědený koblih s čokoládovou polevou, na němž již hodovaly mouchy. Byla ráda, že toho dne nesnídala. Z upřeného civění na ten ubohý zbytek něčí svačiny ji vytrhly energické kroky a bývala by dala krk za to, že někde ze zadní místnosti uslyšela kazeťákem zkreslenou hudbu nějaké rockové skupiny.
"Mohu vám nějak pomoci?" ozval se jí za zády lehce otrávený hlas a Kate se otočila, aby ve dveřích uviděla zhruba čtyřiadvacetiletého muže s bradkou a černými, nakrátko střiženými nagelovanými vlasy, v tmavě modrých džínách a tričku s číslem, což ji na první pohled mírně zaskočilo - u místních arabských obyvatel byla zvyklá spíše na gallábíje a ušmudlané dlouhé košile, tudíž usoudila, že prodavač je sice arabského původu, ovšem podstatnou část života musel strávit v nějakém západním státě, vzhledem k tričku s číslem a rockové hudbě to tipovala na Ameriku.
Kate se pousmála a snažila se odtrhnout oči z drobných mušek obletujících oschlé pečivo. "To doufám. Mohla bych prosím mluvit s panem Mohammedem Hassanem?"
Prodavač si ji kriticky změřil pohledem. "Je mi líto, slečno, ale odcestoval. Můžu se vás zeptat, co od něj chcete?" řekl a přistoupil k pultu.
Podezřívavost v jeho hlase ji zaskočila. "Jsem jeho neteř. Měl mě tady očekávat."
V černých očích se mu zablesklo. "Neteř? Neteř, neteř....a nejmenujete se náhodou Katherine Jeffersonová?"
Kate se zmohla pouze na překvapené přikývnutí. "A-ano. Odkud mě znáte?" zeptala se
Cizinec se náhle vesele usmál a vykročil zpoza pultu. "Kate, to si na mě už nepamatuješ?"
Zmateně zavrtěla hlavou. Ten člověk jí nikoho ani v nejmenším nepřipomínal.
"To máš tak krátkou paměť? Dovol, abych se ti představil - Abdulláh Hassan."
Kate samým ohromením otevřela ústa a zamrkala. "Abdule? Proboha, co ty tady...promiň, vůbec jsem tě nepoznala...vypadáš úplně jinak! "
Abdul se hlasitě rozesmál, a Kate si náhle připadala jako naprostý idiot. V životě by ji nenapadlo v něm hledat toho kluka s beďary a odstávajícíma ušima. "Jo, úplně jinak než ve dvanácti letech, viď? Ale co ty tady vůbec děláš? Táta mi neříkal, že bys měla přijet. Tak dlouho jsem tě neviděl, moje malá sestřenko! Počkej, dej sem tu tašku, půjdeme si někam sednout, to se musí oslavit!"
Než se mohla Kate vzpamatovat, už vzal její zavazadlo, postavil ho na stůl, popadl ji za ruku a táhl ji ke kavárně přes ulici. Sotva za ním klopýtala, protože byla již poměrně unavená tím posunem času, cestováním a vůbec toho na ni začínalo být moc . Poslední, co by čekala, bylo po dobrých osmi letech první setkání s bratrancem, který se za tu dobu přímo neskutečně změnil, a teď i přes svých asi čtyřiadvacet let připomínal spíš amerického teenagera.
Ale to už se usadili v pohodlných sedačkách místní kavárny. Abdul hbitou arabštinou objednal u číšníka cosi, co po přečtení anglické části menu identifikovala jako dvakrát kávu s cukrem.
"Tak, Kate, povídej, co tě sem přivedlo?"vyzvídal.
"Moc ráda tě vidím, Abdule. Ale to ti tvůj táta vůbec neříkal, že mám přijet?" zeptala se.
"Ne, ani slovo. Předevčírem odjel někam k Asuánu, prý tam má nějaké jednání nebo co...nechci nic říkat, ale poslední dobou je čím dál tím víc pryč a stýká se s podivnými lidmi. Nemám z toho zrovna dobrý pocit....ale nic, nebudu to řešit. Proč jsi vlastně přijela?"
"Přijela jsem sem pracovat jako průvodkyně. Taková dlouhodobější brigáda, víš? Na jednu turistickou sezonu. Už dlouho jsem tady nebyla, a tak jsem si říkala, že by nebylo od věci se sem zase podívat. Už se mi po Egyptě stýskalo." usmála se Kate.
Abdul její úsměv opětoval. "Fajn, průvodkyni tady uvítáme. Zvlášť pánské osazenstvo."
"Tak pánské osazenstvo, jo?" ušklíbla se, "Ne, díky, ale nemám zrovna v úmyslu tady prožívat nějaké románky, a už vůbec ne s nějakým domorodým vousáčem. Ale když už jsme u toho - nezdá se mi, že ty by ses k nim chtěl přidat. Kde jsi celou tu dobu byl? Fakt, vůbec nevypadáš jako průměrnej Egypťan."
Abdul se pohodlně opřel na židli, přijal od číšníka dva šálky a postavil je na stůl.
"To je pravda, a ani nemám v plánu to měnit. Posledních osm let jsem strávil ve Spojených státech."
"Aha."
Během toho dopoledne se Kate dozvěděla, že Abdul ve svých šestnácti odjel do Ameriky, aby studoval na univerzitě v Chicagu. Během té doby se z egyptského chlapce, obklopeného muslimskou kulturou, stal plnohodnotný Američan. Naučil se perfektně anglicky, nyní už dokonce bez přízvuku, a, jak jí sdělil, má v USA i přítelkyni, která za ním čas od času jezdí. V Egyptě je teprve pár měsíců a jeho otec mu prý neustále jeho přeměnu z Araba na Američana vyčítá. U toho prý mumlá něco o nedodrženém poslání, čemuž Abdul naprosto nerozumí. Kate mu na oplátku pověděla vše o svém životě ve Velké Británii s rodiči, starší sestrou a psem Samem, o tom jak jí od strýce přišla nabídka na práci a ona sedla na první letadlo do Egypta. Povídali si tam asi hodinu, když přišla řeč na Katinu práci tady.
"Měli bychom počkat až na tátu," přemýšlel Abdul, "ale vzhledem k tomu, že už jsi tady, turistů je hodně a dobrých zaměstnanců málo, myslím že můžeš začít tak brzy, jak budeš chtít." Pokud se ovšem do té doby stačíš naučit text, pomyslel si.
Kate se vděčně, ale unaveně usmála a snažila se urovnat zkrabacený ubrus na stole. Stále se nemohla zbavit vzpomínky na ten nedojedený koblih v obchodě. Musela začít myslet na něco jiného, jinak by hrozilo, že ta káva a pár chlebíčků nakonec skončí na tom pracně narovnaném ubruse . "Díky. Co takhle pozítří? Ráda bych se tady trochu rozkoukala, jestli ti to nebude vadit. A taky budu potřebovat trochu času na naučení textu. Doufám, že není tak dlouhej? " mrkla na něj šibalsky.
"Ne, neboj, jde to. I já jsem tady chvíli provázel, a protože turistů je tenhle měsíc nejvíc, budu se muset asi znova chopit papírů. V jakém jazyce bys chtěla provázet?"
Kate chvilku zapřemýšlela a pak řekla "Prozatím v angličtině, ale časem bych ráda zkusila francouzštinu. Okay?"
"Okay." řekl Abdul, a kývl na číšníka, který postával u dveří. Zatímco platil, Kate nastavila tvář slunci a užívala si příjemně hřející paprsky.
"Kate?"snažil se ji Abdul probrat z polospánku. Když otevřela jedno oko s výrazem 'co chceš?', rozesmál se. "Jak tak vidím, už bys potřebovala do postele. Ta cesta tě musela pěkně unavit. Pojď, dojdeme pro tvoje zavazadlo a najdeme ti nějaké ubytování."
***
Kate kategoricky odmítala nechat se ubytovat u nějakého pochybně vyhlížejícího domorodce držícího ušmudlanou ceduli ''Léfný apártmáni'', což měli v oblibě její rodiče. Vzhledem k tomu, že v podobných napůl zchátralých zařízeních s absencí splachovacího záchodu, sprchy, horké vody a obvykle s dírou ve stropě či ve zdi, která měla nahrazovat klimatizaci, strávila polovinu dětství, se přes Abdulovo brblání o zhýčkanosti a podobných věcech rozhodla vyhledat nejbližší čtyřhvězdičkový hotel.
A tak se stalo, že ještě než zamířili směrem k místu, kde se nacházel hotel Winter Palace s klimatizovanými prostornými pokoji, restaurací a více než dostatečným sociálním zařízením, Abdul v rychlosti vyběhl do druhého patra, aby jí o několik minut později vrazil do ruky mizerně nakopírovaný štos papírů. Kate se při pohledu na něj protočily panenky. V té chvíli rozhodně musela přehodnotit svoji informovanost o tom, co obnáší slovo průvodce. To, co se měla kvůli své práci naučit, tvořilo asi pět papírů, z obou stran hustě pokrytých drobným, místy škrtaným písmem, a vzhledem k vpisovaným slovům a poznámkám Kate usoudila, že se za celou dobu existence tohoto textu nikdo nenamáhal jej přepsat a následně znovu nakopírovat.
Když s vykulenýma očima začala číst první odstavec, usoudila, že její slib, že začne provádět již pozítří, byl přeci jen mírně ukvapený. S povzdechem se prostě smířila s faktem, že nejméně celý zítřejší den pravděpodobně stráví učením, a nechala se Abdulem doprovodit ke své adrese přinejmenším na příští dva měsíce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která z postav filmů Mumie 1 a 2 vám byla nejsympatičtější?

Evelyn Carnahanová 18.8% (603)
Rick O'Connell 12.5% (403)
Imhotep 41.3% (1329)
Anck-su-Namun 15.4% (496)
Jonathan Carnahan 4.3% (138)
Ardeth Bay 7.7% (246)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama