Sand in the Wind - Písek ve větru

27. února 2006 v 22:45 | Mishel |  Povídky
Autor neznámý :-) , přeložila Mishel (Míša), původní text v angličtině najdete na www.fanfiction.net
..........................................................................................................................
Když se Anck-su-namon dívala na své oblíbené šaty, mdle se usmála. Byla okouzlená, jak slunce svítí na její kůži a jak je obklopuje klid. Žádný strach, žádný spěch, žádný pohled na stojícího a dívajícího se Med-jaie nebo samotného Setiho.
Nyní byli volní.nebo přinejmenším blízko u toho. Imhotep jí to slíbil. Přísahal jí že brzy budou mít na starosti jen sebe, mohli by dělat cokoliv příjemného a nikdo by je nezastavil.
,,Myslel jsem, že spíš." řekl Imhotep měkce, když viděl že se na něj Anck-su-namun dívá. Klekl si vedle ní, divoce a vášnivě ji políbil, čímž si připomněl vášnivé city, které tím znovu roznítil.,,Zkoušel jsem tě nevzbudit".
,,To je v pořádku," ujistila ho a její úsměv vrostl.,,Byla jsem vzhůru už předtím než jsi odešel. Kromě toho, je to klid být tady, mít pro jednou čas."Zvedla ruku a pohladila jeho tvář.,,Dnes dosáhneme Oázy?"
Imhotep přikývl."Ano. A potom zabiju krále Škorpiona a já a ty se nikdy znovu nebudeme ničeho obávat." uklidnil ji.Znovu ji políbil, potom vstal a postavil ji na nohy. ,,Měla by ses obléknout.Brzy musíme odejít."
Anck-su-namon přikývla a pomalu si navlékla oblečení.Bylo jedno jaké oblečení bude nosit na svém dokonalém těle. Pamatovala si že toto oblečení nosila celý její život,ale bylo to téměř jako cizí vzpomínky uvnitř její hlavy.Věděla, že v tomto životě nosila drahé, svůdné oblečení, ale vždycky obepínalo celé její tělo. Bylo to jako když je oblečení tajná pokrývka, která ji chrání. Netrpěla stejným údělem, k jakému ji Seti odsoudil v minulosti.
Věděla, že se na ni Imhotep dívá, jeho upřený vášnivý pohled byl téměř zjevný. Nakonec zvedla oči a setkala se s jeho.Tím ho přiměla, aby k ní přistoupil. Anck-su-namon vrněla jako kočka, když ji Imothep oblékl, zavírajíc oči a vychutnávajíc si ten pocit a city.
V tomto životě by mohl být jediný, kdo ji vidí, kdo vidí její tělo. Mohl si jí vzít, držet, dívat se na každý kousíček její kůže, kdykoliv bude chtít, on a žádný jiný muž. Její tělo jí nyní patřilo a mohla ho zasvětit tomu, koho si vybere.
,,Chybělas mi, lásko," zašeptal a chvíli ji pevně držel.,,Byl jsem," Imhotep se na chvíli odmlčel, bolestivé vzpomínky napnuly jeho pevné tělo.,,Byl jsem někdy při smyslech,když moje duše byla uvězněná v hrobce."
Už měl jít,ale Anck-su-namun zvedla ruku, prsty jemně hladila Imhotepova ústa.
,,Pst. Je to minulost, už je to pryč. Nemysli víc na tu bolest, co jednou byla." řekla mu.
,,Mysli na naši budoucnost,na náš nový společný život."
Imhotep přikývl a usmál se na ni.,,Jak si přeješ, má princezno,"zašeptal a hladově ji políbil.,,Budeme brzy pokračovat," slíbil. Podíval se, neochotně se zvedl a šel pryč. Šel ven ze stanu, ráno bylo slunce vysoko a oslnivě svítilo.
Anck-su-namon se rozhlédla okolo na Červené turbany, Imothepovy následovníky. Znala je, znala je důkladně, ale současně neměla ponětí, kdo jsou. Bylo to jako jiná osoba, doopravdy, jiný život.
Lock-Nah byl nejnápadnější. Meela tedy Anck-su-namon ho hlídala. Nicméně ho sama znala. Kurátor. Hafez, nebo něco takového, znala ho, ale byl to bezcharakterní blbec,plazící se cestami, který sloužil jen sám sobě. Byli tam i další, ale nikdo nevyčníval.
A Imhotep. Byl jiný. Oba byli. Něco se s nimi stalo, když je Seti objevil, jejich zakázaný poměr. Nebyli stejní jako předtím, ale bylo to lepší? Něco chladného bylo v Meele a nyní i v Anck-su-namon. Nikdy nebyla horlivá ani vřelá, ale od její první smrti v ní něco bylo, něco co ve vzpomínkách přešlo, vplulo i do do Meely. Tmavé oči hledaly Imhothepa. Tušila, že to měl, přestože to nemusel pociťovat. Nikdy nebyli úplní lidé.
Také tam byla nejasná vidina, která blikala v dáli. Lock-Nah a ten O'Connelovic kluk. Nefertirin kluk. S každým se dohadoval. Hlas malého chlapce, tak sebevědomý a otravný, byl stejně sebevědomý jako Lock-Nahův hlas.
Anck-su -namon se podívala na malého chlapce, který byl podobnější svému otci více než matce. Ale stále to byl Nefertirin chlapec.Nefertiri.
Anck-su-namon následovala Imhotepa a přitom se chladně usmívala, sebejistě došla za Imothepem k velbloudům, aby je připravili na začátek posledního dne jejich cesty do Ahm Shere. Snad se něco změnilo, ale nebylo to horší?
Nyní byli živí, živí a plní síly, mocní. Její milenec nyní konečně zvítězí.Teď mohli pomstít svou vlastní smrt a utrpení a Nefertinino dítě bude první odplata. Jeho utrpení bude odplata.
Imothep se na Anck-su-namon ohlédl a usmál se. Jeho pohled roztál něco z toho ledu, co cítila. Cítila to,ale pouze k němu. Věděla, že Imhotep cítí to samé. V tuto dobu jejich životy, jejich vítězství, jejich radost, bylo vše, co se dělo, o co šlo. Jeden pro druhého byli vším, všechno ostatní bylo jednoduše odváto větrem.
.:Konec:.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která z postav filmů Mumie 1 a 2 vám byla nejsympatičtější?

Evelyn Carnahanová 18.8% (603)
Rick O'Connell 12.5% (403)
Imhotep 41.3% (1329)
Anck-su-Namun 15.4% (496)
Jonathan Carnahan 4.3% (138)
Ardeth Bay 7.7% (246)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama