Meela's Story - Meelin příběh: 8. kapitola

14. února 2006 v 20:51 | Peeta |  Povídky
****************************************
"I wish there was a chance for
You and me
I wish you couldn't find a place
to be away from me."

O pár týdnů později Meela vystoupila z vlaku v Káhiře, pošilhávajíc do slunce zářícího na bezmračné, blankytně modré obloze. Oblékla se trochu netradičně - místo khaki kalhot a modré halenky si na hlavu uvázala žlutomodrý šátek, oblékla se do dlouhé plátěné opnuté sukně s dlouhým rozparkem a přes rameno měla přehozenou lehkou síťovanou tašku. Její pátrání ji nevyhnutelně zavedlo sem, do stínu pyramid. Viděla je již dříve, samozřejmě, ale nikdy ji neomrzely. Strkající se dav ji brzy přinutil přestat v postávání tady, a v zasněném zírání na obrovské monumenty. Bylo to koneckonců dobře, protože její vlak měl zpoždění, a když se nedostane do muzea brzy, zavřou. V Káhiře byla spousta věcí na dělání a to jí mělo udržet zaměstnanou až do dalšího dne, ale dychtila si zde promluvit s jistými lidmi.
Akademické a archeologické kruhy byly plné domnělého objevu ztraceného města Hamunaptry. V tisku se tyto zprávy objevily velmi brzy po její mimo-tělo zkušenosti, a ona pochybovala že to byla náhoda. Byla vyslána jedna expedice k nalezení starověké nekropole, ale živí se vrátili pouze třil lidé. Jeden Američan a dva Britové o celé aféře mlčeli, a nikdy veřejně nepřiznali, že by Hamunaptru našli. Ale přesto něco našli. Tašky zlatých artefaktů, s kterými se vrátili, přeci jednoduše nespadly z nebe. Prohlašovali, že je našli v malé ruině, kterou pravděpodobně pohltila písečná bouře, a kterou nikdy nebyli schopní znovu najít.
Jako hrstka jiných, Meela brala tenhle příběh dost na lehkou váhu. Ano, bylo možné běžet pouští během písečné bouře, a později nedokázat najít cestu zpět, ale... To načasování a celkový pocit z celé té aféry Meele říkal, že na tom, než se mohlo zdát. Měla silné podezření, že tu byla jistá spojitost mezi jejich příběhem a jejím vlastním bizarním zážitkem ve svém starém těle.
Pak tu byla ta věc s pohromami. Bylo to bolestně podobné následkům Hom-Dai. Sled pohrom byla část kletby, a bizarní události, které se před pár měsící staly tady v Káhiře dokonale souhlasily. Voda měnící se v krev, sprška meteorů, které rozprostřely oheň po celém městě, neočekávané zatmění, epidemie kožních chorob... skeptici tápali po logických vysvětleních, ale Meela dokonale věděla, co se stalo. Bylo to stejně tak zřejmé jako by tu byl veliký billboard s nápisem, "IMHOTEP BYL TADY," pomyslela si s úsměvem.
Pohromy přesto přestaly stejně rychle jako začaly, a Imhotepa nyní nebylo nikde vidět. Mimoto, Meela ho necítila. V jejích vidinách a snech, byla vždy schopná jeho přítomnost nějakým způsobem vycítit, dokonce ještě předtím než ho uviděla. Nebyl tu také žádný důvod nevěřit, že by to tak fungovalo i ve skutečnosti. Stoprocentně nebyl v Káhiře nebo okolí. Další mrtvý konec.
Vše si dala dohromady, řídila se svými instinkty, výzkumem, a vzpomínkou na svůj mimo-tělo výlet v té tajemné místnosti. A to nemohlo být nic jiného než Hamunaptra, a jestli ti tři s tím jejich zlatem nemají něco společného s Imhotepem a ztracenou nekropolí, dá francouzáka velbloudovi.
Meela směle vešla do Muzea starověku. Většina turistů právě balila svoji návštěvu, ale do zavírací doby stále zbývalo dobrých třicet minut. Procházela prohlídkami, dokud nezaslechla ty, které hledala.
"....že jsem to konečně dokázala! Myslela jsem si, že tohle nikdy nedám do pořádku! Tolik knih!" řekla britská žena.
"Byl tady nepořádek. Doufám že se stejnym způsobem neudržuješ i dům," škádlil ji mužský hlas s americkým přízvukem.
"To jistě ano, pane O'Connele!" odpověděla žena rozhořčeně. "Tohle byla jen nehoda! Může se to stát každému!"
"Jo," řekl s výsměšným odfrknutím, "každýmu kdo je nemotornej jako s--"
"Chceš abych si tě vzala nebo ne?"
"Samozřejmě!"
"Pak ti nedoporučuji dokončovat větu."
"Okay, okay!" řekl se smíchem.
Ta žena se trochu uchichtla, a následovalo nezaměnitelné "mlasknutí" polibku.
"Co jen já s tebou budu dělat?" zeptala se žena v předstíraném zoufalství.
"Pár nápadů bych měl..."
"Ricku!" plísnila ho.
Byl slyšet druhý mužský hlas, tetokrát s britským přízvukem podobným tomu ženinu. "Jestli jste si vy dva už dosytosti užili chování se jako zamilovaný hrdličky , uvítal bych tady trochu pomoci!"
Žena se rozpačitě zasmála. "Jo, jasně. Promiň, Johnathane. Musela jsem na chvíli, ehm, znepozornět."
"To se teď stává čím dál častějc..."
Meela zahnula za roh a konečně našla majitele těch hlasů. Dva muži vybalovali knihy z proutěného obalu, zatímco se jim žena netrpělivě dívala přes rameno na novou zásilku. Meela na chvíli zalapala po dechu. To byli oni. Ti tři lidé z Hamunaptry! Ta žena byla reinkarnace princezny Nefertiri, a ti druzí dva byli také zvláštně povědomí. Kdyby jen měla plný přístup ke vzpomínkám...
"Páni! Nejnovější publikace o Ramsesovi Velikém! Nevěděla jsem, že to už vydali!" Nefertiri-nebo jak se teď jmenovala-mezi těmi dvěma prostrčila paži a vytáhla jeden svazek.
"Fajn," řekl tmavovlasý muž s britským přízvukem, a vstal s rukou opřenou v bok. "Když to máš tak ráda, vybal je všechny. Já se potřebuju napít," a odkráčel.
"Johnathane, ty se vždycky potřebuješ napít," řekla žena dříve známá jako Nefertiri s povzdechem.
"Takže, kde jsme to skončili?" řekl muž se světle hnědými vlasy a modrýma očima, nakláněje se pro polibek.
Meela vykročila, aby zasáhla ještě předtím, než ti dva znovu příliš "znepozorní". "Promiňte,vy tady pracujete?" zeptala se zdvořile.
Ta druhá žena se zatvářila trochu rozpačitě, odběhla a rukou si uhladila tmavě hnědé vlnité vlasy, a šťouchla do svého společníka loktem. "Eh...ano. Já jsem Evelyn Carnahanová. Mohu vám nějak pomoci?"
"Doufám. Jsem studentka egyptologie--"
Evelyn zasvítily oči zájmem.
"-a zrovna vypracovávám studii o starověkých kulturách. Jen jsem si myslela že snad--"
"Nechte mě hádat," skočil jí do řeči Američan. "Chcete se zeptat na Hamunaptru, že jo?"
"No...ano. Mimo jiné," odpověděla Meela.
"Neexistuje."
"Ale--"
"Ne, poslouchejte. Každodenně se nás někdo přichází zeptat na Hamunaptru. A říkám vám, nenašli jsme jí. Našli jsme v poušti pár krabic, v nich nějaký to zlato, a to místo se ztratilo v písečný bouři, to je všechno. Stoprocentně jste to četla v novinách. Žádný ztracený města. Okay?"
Evelyn nějak zrudla. "Miláčku, proč se nedojdeš napít za Johnathanem?"
"Ale Evy--"
"No tak. To mi nevěříš?"
"Tak trochu," ušklíbl se.
Obrátila oči v sloup a odstrkala ho pryč. "Tak, slečno...?"
"Naisová."
"Slečno Naisová. Co můj přítel řekl je pravda. Nenašli jsme Hamunaptru."
"Ale jen tak pro nic za nic, řekněme že by jste ji přeci jen našli. Bylo by to...jižně odsud?"
"Je to jen mýtus. To opravdu nemůžu říct."
Meela potlačila úsměv. Nefertiri nikdy neuměla dost přesvědčivě lhát, kromě toho, když se snažila zakrýt svoji aféru s tím Med-Jaiem. Meela si náhle uvědomila, že ten Američan který před chvílí odešel vypadal úplně stejně jako on. Není divu, že jí byl povědomý! Snažila se skrýt zamračení. Všichni ostatní se ve svém dalším životě opět shledali se svými osudovými partnery. Proč jen byla ona a Imhotep rozděleni?
Navrátila pozornost k ženě po své levé ruce. Evelyn kolem sebe šířila auru vlídnosti kterou Meela shledávala podivně znepokojující, ale připomněla si, že se musí chovat naprosto nenápadně. "Ano, ano, chápu," řekla s milým úsměvem. "Ale povězte mi...jak si myslíte že by Hamunaptra mohla vypadat? Myslím kdyby byla skutečná."
Evelyn pokrčila rameny a začala rovnat knihy do polic. "Raději bych o tom nemluvila, jestli vám to nebude vadit."
"A co se týče těch nedávných pohrom...co si myslíte že je způsobilo?" naléhala.
Evelyn přestala v zařazování knih a zvědavě si ji prohlédla. "Znám...znám vás?"
Nefertiri zajisté neměla přístup ke svým vzpomínkám jako ona...nebo ano?
Meela pokrčila rameny. "To si nemyslím."
"Aha. A mimochodem, tyhle samozvané pohromy nic nebyly, opravdu. Jen řada podivných událostí."
Meela potlačila ušklíbnutí. Rozhodně neuměla přesvědčivě lhát. "Skutečně? Připomínají mi staroegyptskou kletbu zvanou Hom-Dai. Slyšela jste o ní někdy?"
Evelyn si upustila knihu na nohu, čímž jí nechtěně poskytla odpověď. "Já...eh...nemyslím."
Meela předstírala že jí věří. "Jen jsem si myslela, že někdo třeba našel Hamunaptru a vypustil síly náležící Hom-Dai. Je to možné?"
Evelyn se na chvíli neohrabaně zakoktala, předstíraje velké zaujetí obalem knihy ve své ruce. "Je mi líto, slečno Naisová, ale právě teď opravdu není čas na probírání podobných nesmyslů."
"Jen jednu otázku, rovněž související s mým výzkumem," řekla Meela, uvědomujíc si, že srdečnost jejího přivítání rychle vyprchala. "Slyšela jste někdy o knězi z doby Setiho Prvního, jménem Imhotep?"
Evelyniny oči hrozily vypadnutím z hlavy. "Já... Ne!"
"A co o ženě z té samé doby jménem Anck-su-Namun?"
"Je mi líto, nedokážu vám pomoci." Evelyn položila knihu zpět do police a pospíchala z místnosti.
konec 8. kapitoly
Původní text v angličtině najdete na www.sullivanet.com/mummy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která z postav filmů Mumie 1 a 2 vám byla nejsympatičtější?

Evelyn Carnahanová 18.8% (603)
Rick O'Connell 12.5% (403)
Imhotep 41.3% (1329)
Anck-su-Namun 15.4% (496)
Jonathan Carnahan 4.3% (138)
Ardeth Bay 7.7% (246)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama