Meela's Story - Meelin příběh - 4. kapitola

14. února 2006 v 20:29 | Peeta |  Povídky
**********************************
"Forever and ever, go, go, go!!!"
Meela stála na přídi malé lodi vezoucí ji proti proudu, na jih k Thébám. Puls se jí zrychloval s každou ujetou mílí, a v duchu pobízela loď, aby jela rychleji. Žádala o týden. Měla dva dny. Nesměla je promarnit.
Zavřela oči a soustředila se na šumění vody kolem přídě, pokoušejíc se vzpomínat. Bylo neobyčejně frustrující, po těchto chvílích, kdy jí bylo vše naprosto jasné, mít vzpomínky tak mlhavé. Věděla, že byla staroegyptskou ženou jménem Anck-su-Namun, která milovala Imhotepa a zabila Setiho, ale pod povrchovými detaily se obraz rozmazal. Kdo byli její rodiče? Měla sourozence? Co se stalo, že skončila jako faraonova konkubína?Jak dlouho plnila tuhle roli před tou osudnou nocí, která ji nenechala žádné jiné volby kromě sebevraždy?
Bylo tu více otázek než odpovědí, ale zcela jistě věděla tři věci. Zaprvé: nějaká její část stále milovala Imhotepa. Za druhé: když ho najde, instinktivně věděla, že jí pomůže znovu nabýt ztracených vzpomínek. Za třetí: její největší naděje k nálezu Imhotepa závisela na přesvědčení Kurátora, že se ještě úplně nezešílela.
Meela svěsila hlavu. A jen to pomyšlení že ještě před nedávnem bylo její jedinou starostí postoupit do dalšího ročníku a nějak se vyhýbat bujarým večírkům svých spolužáků. Rty se jí stočily do ironického úsměvu, a přinutila se uvolnit zpocené pěsti. Osud v celém tom zmatku nehrál zrovna malou roli, a pravděpodobně ji navede správným směrem. Jak se zdálo, osud měl soucit s reinkarnovanými konkubínami a proklerými kněžími.
Povzdechla si, promnula si ruce, aby v nich obnovila cit, a otočila se zpět ke své kabině, aby si vzala něco k pití.
Théby nebyly, samozřejmě, vůbec takové jak si je pamatovala. "Meela" tam nikdy předtím nebyla, ale pro Anck-su-Namun byly zcela známé. Moderní zástavba obehnala starověké stavby. Ty ruiny, které přetrvávaly, nebyly dokonce ani uspokojivě restaurovány.S přivřenýma očima se potulovala uličkami, a pokoušela se porovnávat tu trochu mlhavých vzpomínek se současností. Kurátor se vlekl za ní se skeptickým zamračeným pohledem, a táhnul s sebou obě jejich zavazadla
"Palác byl támhle," zamumlala, zírajíc do dálky.
"Palác Setiho Prvního ještě nikdo neobjevil," poučil ji Kurátor suše.
"Palác byl támhle," zopakovala rozhodně. "A tržiště by mělo být přesně..." Zabočili za roh a triumfálně ukázala prstem. "Tady!"
"To může říct kdokoliv s nosem a ušima," ušklíbl se, když se octli ve zmatené změti stánků, výrobků, řemeslníků, smlouvajících dospělých, křičících dětí a špinavých zvířat. Uskočil stranou a odtáhl své zavazadlo dál od hladového velblouda, který očividně dostal chuť na kůži.
"Ano, je tady teď, ale tenkrát také!" řekla nazlobeně. "Tomuhle se hodně podobalo, vskutku..." Se vzdáleným pohledem, znovu odkráčela, a on byl nucen ji následovat. "Pamatuji si na jednu budovu, nedaleko..." rozhlédla se. Cítila, jako by ji někdo sledoval. Naskočila jí husí kůže, a otočila se směrem k tomu vjemu.
Hučení v uších ji přemohlo, a než stačila zamrkat, ocitla se zpět ve starověku. Zamrkala znovu, několikrát, promnula si oči a zatřásla hlavou, ale ta vidina tam stále byla. Tržiště bylo prosté moderních zásahů: žádné elektrické dráty visící z okapů. Hudba z rozladěného rádia byla pryč, nahrazena melodií rákosové flétny někde za ní. Nebyli tu žádní velbloudi, neboť do Egypta byli dovezeni až mnohem později. Vše se zdálo opravdovější. Barvy byly jasnější, pachy silnější-ne nutně dobrá věc, vzhledem k nedalekému dobytku-a zvuky čistší.
Podívala se dolů na sebe a zjistila, že teď na sobě měla kraťounkou zlatě lemovanou sukénku, a s vděkem zaznamenala, že alespoň není síťovaná. Zbytek jejího těla byl pokryt složitými obrazci černé barvy a zlatými náramky. Šňůry zlatých korálků jí zacinkaly ve vlasech, když znovu zvedla hlavu, v rozpacích z toho skandálního nedostatku oblečení. Kurátora nebylo nikde vidět, a nezaznamenala ani nikoho z moderního tržiště. Jen z toho starověkého. Vskutku, mnoho z nich bylo oblečeno ve stejné minimalistické módě. Tedy se uklidnila, a náhle si uvědomila, že třebaže Meela měla sklon k daleko cudnějšímu oblékání, Anck-su-Namun se takhle zdobila téměř denně.
Pocit, že ji někdo sleduje, zesílil a její pohled přeskočil na vzdálenný konec tržiště.
Osiridův chrám. Ta její část, která byla Anck-su-Namun ho okamžitě poznala, a ta část, která byla Meelou uviděla, že počítačové i výtvarné rekonstrukce rozsypaného chrámu byly nějakým způsobem nepřesné, netřeba zmiňovat, že zcela neschopné zachytit lesk vznešenosti toho místa. Její vykulené oči se zastavily na vzletných sloupech zakončených lotosovými hlavicemi a pokrytých barevně vyvedenými hieroglyfy. Ruiny ve dvacátém století byly vždy prosté barev, protože ty se již dávno odloupaly. Ale tohle nebyly ruiny. Byl to velkolepý chrám, zářící barevností a životem, cvrkotem činnosti, dominující obloze. A tam, stojící na krátkém schodišti vedle hlavního vchodu...
"Imhotepe!" Srdce jí vyskočilo až do krku, a uháněla vpřed, aby se s ním přivítala.
Věnoval jí lehce sarkastický, ale okouzlující úsměv a vztáhl k ní ruku, lem jeho černého roucha se třepotal ve vánku. Jeho sametově hebká, bronzová pokožka se leskla ve sluneční záři, takže vypadal jako živoucí socha. Vyzařovala z něj aura moci a sebejistoty, a jeho temně hnědé oči, které dokázaly hřát i mrazit, vysílaly lásku jejím směrem.
Její bosá chodidla přeletěla přes kameny. Lehce vyběhla po schodech, aby se mu vrhla do náručí--
--a narazila do polorozbořené zdi.
"Meelo, jste v pořádku?" zeptal se Kurátor. Obě zavazadla položil na zem a pomohl jí vstát. "Co jste to proboha dělala? Byla jste jak v nějakém tranzu."
"Já... já..." Postavila se na roztřesené nohy, dezorientovaná a náhle vděčná za ohrnuté khaki kalhoty, světle modrou halenku a vysoké kožené boty. Zajela si prsty do vlasů, ale nenahmatala žádné zlaté korálky. "Já..." pokusila se znovu. Nachýlila hlavu, aby se podívala zpět ke kamenným sloupům, nyní postrádajícím jakékoliv náznaky barev. Mnoho jich bylo rozlomených, svalených do písku. A samozřejmě tu nebyla ani známka po Imhotepovi. "Byl tady," řekla, a její hlas zněl bázlivě maličký.
"Váš kněz?"
Krátce ji překvapilo přemýšlet o něj jako o "svém" knězi, ale přikývla. "Ano. Imhotep." Vysvětlovala mu svůj živý zážitek, a Kurátor trpělivě poslouchal.
Očekávala od něj, že něco řekne, aby zkritizoval její nynější příčetnost, ale on pouze znovu zvedl jejich zavazadla. "Naše ubytovna je tudy."
" Naše...ubytovna?"
Odkráčel, a ona se přinutila ho následovat, a pomala se šourala ze stínů chrámu.
Konec 4. kapitoly
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která z postav filmů Mumie 1 a 2 vám byla nejsympatičtější?

Evelyn Carnahanová 18.8% (603)
Rick O'Connell 12.5% (403)
Imhotep 41.3% (1329)
Anck-su-Namun 15.4% (496)
Jonathan Carnahan 4.3% (138)
Ardeth Bay 7.7% (246)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama