Meela's Story - Meelin příběh: 10. kapitola

14. února 2006 v 21:03 | Peeta |  Povídky
***************************************
"I alone love you
I alone tempt you
fear is not the end of this !"
Lock-Nahovi muži prohledali poušť kolem Káhiry v pátrání po nějaké stopě po Hamunaptře, ale bez valného úspěchu. Neústupní potomci faraonových strážců, Med-Jaiové, jim ztěžovali jejich pátrání jak jen to bylo možné. Kurátorův vysokoškolský přístup jejich výzkum poměrně usnadňoval. O Hamunaptře kolovalo mnoho mýtů, ale nic věrohodného. Pokusy o posbírání dalších informací od přeživších z poslední expedice rovněž selhaly. K ještě větší Meelině žárlivosti, Evelyn si vzala svého milence ze svého minulého života, Akhenatona, nyní známého jako Rick O'Connel. Odstěhovali se do Londýna společně s jejím lehkomyslným bratrem, Johnathanem, a jejich sledování se tím ohromně zkomplikovalo.
Jediné malé vítězství přišlo, když na vykopávkách v ruinách Setiho chrámu objevila starověký náhrdelník a poznala, že kdysi patřil Anck-su-Namun. Kurátor upustil od své počáteční skepse a naprosto jí věřil. S radostí si najala klenotníka, aby jí vyrobil kopii toho zlatého náhrdelníku, protože byl dopraven do muzea. Moderní kopie byla hmatatelným poutem s jejím předchozím životem a nosila jej téměř každý den, bez ohledu na to, zda jí šel k oblečení či ne. Přestože nádherný, byl ten náhrdelník jen dalším mrtvým koncem v jejich pátrání po Imhotepovi.
Týdny přešly v měsíce; měsíce v roky. Rok Škorpióna se rychle blížil, a když do té doby Imhotepa nenajde, ztratí pomoc Lock-Naha a ostatních pátrajících po Králi Škorpiónovi.
Meela ztratila odvahu, ale ne naději. Osud, Hathor, štěstí...jedno z nich ji dovede k její pravé lásce, ať už dříve či později. Klíč byl objevení Hamunaptry.
Konečně, na počátku roku 1935, se Meela rozhodla skoncovat s neúspěchy ostatních a vzít věci do svých rukou. Koupila pár nejlépe vycvičených velbloudů jaké mohla sehnat, shromáždila dostatek zásob, a přesvědčila Lock-Naha aby s ní šel jako pomocník a ochránce. Bylo těžké nebrat tuhle výpravu jako poslední naději, ale snažila se zachovat optimismus, když se s Lock-Nahem dostali z Káhiry. Vyjeli do pouště v náhodném směru a konverzaci omezili na holé minimum. Potřebovala se soustředit.
Od poslední známky civilizace uplynulo již několik hodin. Na horizotu tančily záchvěvy tepla, dávající zdání vody uprostřed nekonečného oceánu písku. Meela zavřela oči a přísahala s velbloudovým monotóním krokem, pokoušeje se vytěsnit z mysli všechny rušivé elementy.
Pomoz mi najít mou pravou lásku, Hathor...Pomoz mi tě najít, Imhotepe... kde jsi, má lásko?
Horko a prašná vůně pouště ji pronikaly do nosu. Rovníkové slunce hřálo její tělo skrze černé oblečení. Bylo to sice deset minut od jejich posledního napití se z láhve, ale v ústech již měla sucho. Žár pouště... Žár vášně? Imhotep?
Velbloudovo pohupování ji uspalo, jako houpání lodi. Ospalost... Připomínající usínání v Imhotepově náručí?
Musela tu být spojitost. Něco co jí velice chybělo. Nějaká stopa. Něco!
Zavřela oči pevněji a snažila se si v mysli vybavit jeho podobu. Ostatní vzpomínky z jejího předchozího života byly mlhavé, ale její mentální obraz Imhotepa byl neustále mučivě jasný.
Medailon se skaraby zářící na jeho hrudi. Zlatě lemované roucho zahalující jeho pevné tělo. Aura autority, sebeovládání a sebejistoty. Jeho rty stáčející se do úsměvu. Vzácný smích vycházející z hlubin jeho hrudi. Tělo hebké, vyholené, potřené olejem, lesknoucí se ve světle lamp. Svaly ne přehnané, ale pevné. Jeho hlas u jejího ucha, šeptající sliby společného života, který jim nebyl dopřán. Jeho ruce putující po jejím těle v té správné rychlosti, na těch správných místech, rozněcující plameny vášně, které nechaly shořet zkorumpované řízení vnějšího světa, byť jen na chvíli. Jeho hluboké hnědé oči hledící do nitra její duše. Jeho silné paže objímající ji, svírající ji pevně a bezpečně, když vzlykala nad tou neskutečnou hrůzou z otroctví u krutého faraona. Jeho ruce omývající její zranění, něžné k jejím podlitinám, mírnící újmy na těle i na duši. Jeho srdce bijící ve stejném rytmu s jejím, objímající a současně přijímající její objetí. Ochraňující, utěšující, milující, naslouchající...
"Jihovýchod."
"Cože?" řekl Lock-Nah.
"Imhotep. Hamunaptra. Jihovýchodně odsud." Meeliny oči byly stále zavřené, a sotva poznávala svůj hlas. Něměla ani ponětí jak to ví, ale něco ji táhlo tím směrem, a nehodlala o tom pochybovat.
Lock-Nah pokrčil rameny a pobídl svého velblouda jihovýchodním směrem. Meelin velbloud ho automaticky následoval.
Proudila v ní obnovená naděje. Prosím...
Po pár hodinách Lock-Nah vzdal pokusy o zjištění jak věděla kam měli jít. Nechtěla nebo nemohla to vysvětlit, a ponořila se do svých myšlenek. Oči neměla víc než napůl otevřené. Stěží se odvažovala dýchat ze strachu že tím přeruší ten pocit který ji vedl.
"Anck-su-Namun."
Konečně naplno otevřela oči. "Říkal jsi něco?" zeptala se Lock-Naha.
"Ne." zakroutil hlavou.
Rozhlédla se po ztichlé poušti a očima prohledala srázy. Nikdo tam nebyl. Nebyl to jen vítr?
"Anck-su-Namun."
Tohle nebyl vítr, přestože to tak znělo. Byl to hlas který, jak se zdálo, slyšela jen ona.
Pocit být sledována se přes ni přehnal znovu, a otočila se v sedle aby se podívala tím směrem. Tam, vyčnívající z duny, byl kamenný sloup pokrytý hieroglyfy. "Hele! Hele, hele, hele!" křičela, a rozrušením téměř spadla z velblouda.
"Co? Kde?" otočil se Lock-Nah aby se podíval.
"Tam, v písku! Sloup! To je ono!"
"Hamunaptra?"
"Ano!" Seskočila ze svého velblouda a začala z kamene odhrnovat písek, roztřeseným prstem obkreslujíc hieroglyfy, přičemž si ulomila nehet. "Au! Sakra!" zaklela, "To je ono! Hamunaptra!" Téměř ten kamenný sloup objala. "Konečně! A on je tady! Cítím to!" Přitiskla tvář k vyhřátému kameni a vdechovala vůni písku.
"Anck-su-Namun."
Byl to ten nejslabší psychický šepot, jako šumění větru ve větvích palem, ale ona neměla pochyby o jeho významu. Ten polointeligentní ochlasta měl pravdu. Imhotep tu nějakým způsobem byl. Její duše ho poznala.
Vstala a založila ruce v bok, se širokým zářivým úsměvem. "Lock-Nahu?"
"Jo?" řekl..
"Máme tu na práci nějaké to kopání."
konec 10. kapitoly
Původní text v angličtině najdete na www.sullivanet.com/mummy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která z postav filmů Mumie 1 a 2 vám byla nejsympatičtější?

Evelyn Carnahanová 18.8% (603)
Rick O'Connell 12.5% (403)
Imhotep 41.3% (1329)
Anck-su-Namun 15.4% (496)
Jonathan Carnahan 4.3% (138)
Ardeth Bay 7.7% (246)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama