Pokračování To Begin Again - 1. kapitola!!!

13. ledna 2006 v 15:50 | Peeta |  Povídky
Luxor, Egypt - 6.listopadu 2001 našeho letopočtu
Sluneční světlo proudilo skrze na východ orientované okno bytu, jeho záře zalévajíc Imhotepa, sidícího u kuchyňského stolu, a zabraného do čtení knihy. Bylo to poslední vydání "Egyptologie", a on neustále kroutil hlavou nad nespočtem nepřesností. V jedné chvíli se zapřísahal, že někdy něco napíše sám, už jen proto, aby tím osvětlil pár věcí...
Pohlédl na hodiny, na jeden z ústupků, který on a Anck-su-Namun museli kvůli modernímu životu učinit. Být řízen párem ručiček nějakého strojku znělo hloupě, ale pro život v současném světě to bylo nezbytné.
Osiridův chrám se měl pro turisty už za chvíli otevřít. Věděl, že by se už měl začít vypravovat do práce - odmítal se zlobit s řízením a cenou auta - ale jeho manželka se ještě ještě nevrátila z nákupu. Nebylo u ní obvyklé, že by byla pryč tak brzy a vůbec, a on byl zvědavý, co bylo tak důležité, že odešla ještě dříve, než se vůbec vzbudil. Její vzkaz říkal pouze, "Šla jsem do supermarketu. Přijdu brzy. S láskou, Anck-su-Namun,". Podepsala se rychle naškrábaným hieratickým písmem, ne latinkou. Její cíl byl téměř tak zvláštní jako načasování; jen výjimečně podporovali moderní supermarkety, namísto toho upřednostňovali nákupy na místním tržišti. Imhotep byl pokaždé překvapen, jak málo se v posledních tisíciletích změnilo v jeho umístění a sortimentu -a zápachu.
Vrátil záložku do knihy a v zrcadle v koupelně se zkontroval, aby se ujistil, že si nezapomněl žádné místo oholit. Samozřejmě, že přemýšlel, že by si nechal vlasy dorůst, ale vzhledem k tomu, že větší část svého osmadvacetiletého života prožil takhle, nehodlal na tom prozatím nic měnit. Anck-su-Namun mu často pomáhala s zadní částí hlavy-tedy když byla doma.
Na tváři se mu objevil ustaraný výraz. Nevadilo mu, že šla nakupovat, ale něco se mu nezdálo v pořádku. Nikdy nechodila ven tak brzy, nikdy neodešla, aniž by ho předtím nejprve nevzbudila, a.... ten supermarket? To mu k ní nesedělo. V poslední době byla sice trochu mimo, ale tohle...
Překontroloval si batoh a povzdechl si, přičemž peskoval sám sebe za své přehnané obavy. Jen proto, že už ji jednou ztratil-z různých důvodů-neznamenalo, že ji musel hlídat jako kvočna kuřata, kdykoliv se vzdálila z jeho dohledu. Měl by jednoduše odejít do práce a později jí zavolat, nebo přijít na oběd domů.
Pouze částečně spokojen s kompromisem, se Imhotep otočil čelem ke dveřím. Ale ještě předtím, než mohl vůbec sáhnout na kliku, se otevřely a vešla Anck-su-Namun, v ruce velkou igelitovou tašku.
"Tady jsi!" řekl s daleko více slyšitelnou úlevou, než měl v úmyslu.
"Ahoj," řekla trochu nesměle. "Nedělal sis o mě starosti, že ne? Nechala jsem vzkaz."
"Samozřejmě, že ne," řekl příliš rychle. Následoval ji do kuchyně. "Vstala jsi brzy."
"Nebylo mi dobře."
"Ale vždyť jsi šla ven?"
"No, po chvíli se mi udělalo lépe, a pak jsem z nějakého důvodu dostala strašnou chuť na pistáciovo-oříškovou zmrzlinu. Není to zvláštní?" švitořila, jak vybalovala nákup a vyndala si misku z kredence.
Imhotep položil svůj batoh na kuchyňskou linku a zvědavě se na ni podíval. "Hm..." Chtěl něco říct, ale přestal v úžasu, když odtrhla víko krabice od zmrzliny a zabořila do ní lžíci, momentálně ignorujíc misku.
"Mmmm!" řekla, přivírajíc oči při prvním ochutnání.
"Lásko," pokusil se znovu, "nenapadlo tě, že možná--"
"Ano," skočila mu do řeči s pusou plnou pistáciovo-oříškové zmrzliny.
"Ano...?"
"Vím, co si myslíš, a také mi to přišlo na mysl." Polkla a začala plnit zmrzlinou misku.
"Takže si myslíš--"
"Mmm hmm."
"Jsi...?"
"No, zkusme to takhle," řekla, a posadila se na kuchyňskou linku. "Vzpomínáš si, v našem minulém životě, když tě faraon požádal, abys mě vyšetřil, protože si myslel, že jsem omdlela, protože jsem těhotná?"
"A jak jediné, co jsem udělal, bylo zvýšení pravděpodobnosti, že skutečně jsi?" řekl se šibalským úsměvem. "Jak bych mohl zapomenout."
"Jasně..." řekla se smíchem. "Tak právě to by teď nemusel být špatný nápad." Slízla zmrzlinu ze lžíce a vědoucně se usmála.
"A tím myslíš kterou část? To s tím vyšetřením, nebo...." zeptal se, nakláněje se k ní blíž.
"To záleží na tom, jak dlouho dnes hodláš zůstat v práci..."
Se smíchem ji popadl kolem pasu a zatočil s ní . "Ach, Anck-su-Namun!"
Zašklebila se. "To točení...není dobré."
"Ajaj. Promiň." Posadil ji znovu na linku a dokončil vyndavání nákupu, do té doby, než se její žaludek uklidnil. "Ale...skutečně si myslíš, že jsi těhotná?" zeptal se jí přes rameno.
"Vzbudila jsem se v pět ráno, oblékla se, chvíli jsem ještě zůstala ležet, vstala jsem a přerovnala všechno jídlo v konzervách v kredenci (pak jsem ho většinu snědla), snažila jsem se trochu uklidit ten svinčík, co se tu během týdne nahromadil, ale pak se mi udělalo špatně a chtělo se mi brečet, a když se to trochu zlepšilo, dostala jsem šílenou chuť na pistáciovo-oříškovou zmrzlinu a současně na všechno možné, a...zbytek už znáš."
Naklonil se k ní, pevně ji uchopil za ramena a upřeně se jí podíval očí. "A to stále ještě potřebuješ, abych tě vyšetřil?"
"Hm...no...když to teď všechno sečtu...opravdu ne." Několikrát zamrkala, prve ve zmatku a poté se slzami. "Bohové...a přitom, tentokrát, jsem měla za to, že to tak není!" Ovinula mu paže kolem krku a plakala.
Uklidňoval ji, šeptal jí konejšivá slůvka a jednou rukou ji hladlil po vlasech. "Bohové nám konečně požehnali , Anck-su-Namun. Buď šťastná!"
"Já jsem!" vybuchla, a odtrhla se od něj, aby mu pohlédla do očí. "Já jsem! Jsem jen...překvapená! Je to tak dlouho, a...a možná se také trochu bojím," dodala klidněji. Nikdy by se nikomu nepřiznala ke strachu, jen jemu.
Otřel jí z tváře slzy. "Může se ti to zdát jako dlouhá doba, ale když se nad tím zamyslíš...když jsi byla v faraonově harému, byli jsme opatrní, jen abychom si zachránili životy. Když jsme se setkali podruhé, byla jsi zabita, než jsem se tě mohl vůbec jen dotknout." V očích se mu odrazila obnovená bolest. "A potřetí jsme měli pro sebe tak málo času, předtím než..."
"Neříkej to," řekla, pevně zavírajíc oči. "Omlou--"
"Psst," zašeptal, a dotkl se jejích rtů. "Já vím. Vše, co říkám je, že tenhle rok, co jsme se tady vzali, v tomhle místě a čase, je poprvé co jsi měla příležitost otěhotnět. Tahle doba je, konečně ta správná!"
"Já...připouštím to."
"Já vím."
"Takže jsme šťastní?"
Imhotep nevěřícně zavrtěl hlavou. "Jak se můžeš ptát? Anck-su-Namun, čekal jsem více než tři tisíce let, abych měl s tebou rodinu, se svou skutečnou láskou, souzněním mé duše. Jak bych mohl nebýt šťastný?"
Popotáhla a zatvářila se uvedená do rozpaků svými pochybami. Přitáhl si její chvějící se tělo k sobě těsněji. "Miluji tě," zašeptal.
"Já tebe také miluji."
Chvíli ji tiše držel, poté zamumlal, "Nemluvil jsem k tobě."
"Cože?"
"Mluvil jsem k tomuhle," řekl se šibalským úsměvem, pokládaje ruku na její břicho.
Zakoulela očima, její slzy uvolnily cestu smíchu. "Začínáš už s tím být nemožný, víš to?"
"Nemám ani ponětí, o čem to mluvíš. Teď dojez svojí zmrzlinu a já mezitím obvolám všechny naše známé, a povím jim tu dobrou zprávu. Možná to dám i do novin..."
"Imhotepe!"
Opustil místnost, prskaje smíchy.
"Vrať se!" obořila se na něj. "Snad doopravdy nehodláš-- Imhotepe! Opovaž se!"
"Dojez si svoji zmrzlinu, miláčku," ozvalo se z vedlejší místnosti.
"Já ti dám 'miláčku'! Já tě...Já tě... Aargh!" Povzdechla si podrážděně a opřela se hlavou o kredenc.
Napsala: Katie Sullivan www.sullivanet.com
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která z postav filmů Mumie 1 a 2 vám byla nejsympatičtější?

Evelyn Carnahanová 18.8% (603)
Rick O'Connell 12.5% (403)
Imhotep 41.3% (1329)
Anck-su-Namun 15.4% (496)
Jonathan Carnahan 4.3% (138)
Ardeth Bay 7.7% (246)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama